Jdi na obsah Jdi na menu
 


Deníček

1.1.2019 Novoroční šlapanda – Poděbrady - 18 turistů – 10 km

Na Nový rok jsme jako již v uplynulých letech vyrazili na „Novoroční šlapandu“ do Poděbrad. Jeli jsme do Libice nad Cidlinou. Aby cesta nebyla stejná, vzali jsme to trochu oklikou, polní cestou okolo Huslíku. Povrch této cesty nebyl sice nejlepší, ale zvládli jsme to. Na soutoku Labe s Cidlinou jsme se zaregistrovali a občerstvili jsme se. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali podle Labe do Poděbrad. Počasí se trochu pokazilo, začalo mrholit. Ale nám to nevadilo. Nový rok jsme úspěšně zahájili pěkným pochodem.

11.1.2019 Tříkrálový pochod – Pečky – Tatce - 30 turistů - 9 km

Jako každý rok jsme otevřeli Tříkrálovým pochodem. Tentokrát jsme jeli do Peček a polní cestou jsme spěchali do hospůdky v Tatcích, kde na nás čekal, jako každý rok, harmonikář. Ráno bylo mrazivé a svítilo sluníčko, ale odpoledne začalo sněžit. Cesta nebyla nijak příjemná, foukal nepříjemný protivný vítr a krupičky sněhu sekaly do obličeje. V Tatcích naše hospůdka byla zavřená, ale posezení v Kulturním domě bylo příjemné. Společně jsme si zazpívali, občerstvili, popřáli jsme těm, co měli nějaké výročí, včetně našeho hudebníka, který nám tak pěkně hrál na harmoniku – bylo mu 90 let. Poté jsme zasněženou krajinou odešli v dobré náladě na nádraží a pokračovali k domovu.

22.1.2019 Chrudim – 21 turistů - 8 km

Ráno bylo mrazivé , kolem – 10 stupňů, ale nám to vůbec nevadilo a vyrazili jsme do krásného města Chrudim. Od nádraží jsme se vydali hlavní ulicí a přišli k zajímavému objektu – staré nemocnice, i když Chrudimští ji říkají stará poliklinika. Už v roce 1836 zde bylo postaveno podle Fr. Schmoranze , první moderní zařízení svého druhu v Chrudimi. Odtud jsme pokračovali kolem gotického kostela sv. Kateřiny. Před kamenným mostem stojí dvě barokní sochy – vlevo socha Knížete sv. Václava a vpravo socha sv. Jana Nepomuckého. Přes most jsme pokračovali do pomyslného vnitřního města a to až na náměstí U Vodárny k objektu 111, kde stávala vodárna. Nakoukli jsme na nádvoří muzea minerálů a směřovali jsme k další zajímavosti tzv. Tmavou fortnu, zvanou též Myší díra – je 27,5 m dlouhá, tuto jsme prošli a starou částí města pokračovali k Regionálnímu muzeu. Na náměstíčku jsme těsně minuli pomník Josefa Ressla. Expozice muzea byla pěkná, poté jsme si prohlédli velký sál Muzea, kterému se může rovnat snad jenom Žofín. Šli jsme kolem domu, v němž se narodil a prožil dětství Josef Ressel – vynálezce např. lodního šroubu a dalších potřebných věcí. Na Resselově náměstí jsme viděli Starou radnici a sloup Proměnění páně. Nakoukli jsme do kostela Nanebevzetí Panny Marie. Přesunuli jsme se k objektu, který se nazývá Mydlářovský dům, kde v roce 1972 bylo zřízeno Muzeum loutkařských kultur. Po prohlídce samotného objektu, který zdobí překrásná pětiosá dvoupatrová loggie v průčelí s bohatou figurální a ornamentální výzdobou, jsme si návštěvu tohoto muzea nemohli nechat ujít. Město Chrudim nás okouzlilo i když jsme prohlédli jen část památek.

29.1.2019 – Plzeň – PENDOLÍNEM - 17 turistů - cca 8 km

V Praze jsme nastoupili do pendolina směr Plzeň – Františkovy Lázně. Odtud není třeba mít povinné místenky a tak jsme to zkusili a jeli jsme bez nich. Sice jsme ve dvou případech museli uvolnit sedadla, ale vagon byl poměrně volný, tak jsme všichni pohodlně seděli. Vlak se rozjel, měl pouze jednu zastávku na Smíchově, a my čekali jakou rychlostí pojede. Cesta nám trvala cca hodinu, vlak ale nejel moc rychle, i když místy dosáhl rychlost 160 km/hod. Počasí bylo příjemné – svítilo sluníčko. Přes most Radbůzy jsme pokračovali do vnitřního města. Cestou jsme si prohlédli několik památek a to tzv. Mrakodrap, Velkou synagogu a divadlo J.K.Tyla. Postupně jsme došli na náměstí Republiky, kde stojí katedrála sv. Bartoloměje s nejvyšší kostelní věží (102 m) v České republice. Někteří z nás zdolali 300 schodů a prohlídli si Plzeň z vyhlídkové věže. Katedrála je v současné době uzavřena, probíhá zde rekonstrukce. Na náměstí nás upoutala stará renezanční radnice a vedle jsme si prohlédli dům kam na přelomu let 1599 – 1600 uprchl císař Rudolf II před morovou epidemií. Na náměstí se dochoval soubor měšťanských domů, kromě toho se zde nachází mariánský sloup, biskupská rezidence, tři novodobé kašny a další památky. Pokračovali jsme Pražskou ulicí k vodárenské věži a k Masným krámům, kde je dnes galerie. Přes Křižíkovy sady jsme došli k pamětní desce – Theatrum Mandi, která zobrazuje slavné lidi, kteří měli svůj život spojený s městem Plzeň. Sousoší Spejbla a Hurvínka jsme ale nenalezli. Ostatní sady jsme si neprohlédli, neboť začalo nepříjemně chumelit, tak jsme se snažili co nejrychleji vrátit na hlavní nádraží, odkud jsme opět odjeli do Prahy PENDOLÍNEM.

 5.2.2019 – Čelákovice Jiřina – Lysá nad Labem -  20 turistů – 10 km

Probudili jsme se do krásného zimního dne. Již od rána svítilo sluníčko a pěkně mrzlo. Na nádraží v Čelákovicích Jiřina to trochu klouzalo, tak jsme se opatrně vydali k lávce přes Labe, kde vede naučná stezka Údolím Labe. Po ní jsme došli k chatám „GRÁDO“. Nato jsme zdolali i druhou lávku přes staré rameno Labe a pokračovali zasněženou krajinou a lesem k turistickému rozcestníku „V Doubí“. Lesní cestou jsme došli ke kapli sv. Václav.  Současná podoba kaple vznikla ve 30 letech 18. století. Doplňuje ji dvojice soch andělů – světlonošů Žalostné a Radostné smrti. Zde jsme si odpočinuli, posvačili a šli podle železniční tratě lesem až k závodišti Lysá nad Labem. Cestou jsme potkali skupinu turistů z Prahy. Na nádraží v Lysé nad Labem už to nebylo daleko.

12.2.2019 – Praha – Modřanská rokle – 23 turistů – cca 7 km

Předpověď počasí na dnešní den nebyla příznivá, mělo být větrno a sněhové přeháňky. Přesto jsme se rozjeli do Prahy . Vítr se poměrně utišil, občas došlo ke  sněhové přeháňce. Jeli jsme od Masarykova nádraží 3 a přestoupili  na 17. V Modřanech u polikliniky jsme vystoupili. Odtud jsme  se vydali po modré naučnou stezkou Modřanská rokle. Po cyklostezce jsme pokračovali kolem Písnického potoka. U retenční nádrže Libušská jsme si odpočinuli a pokračovali zpevněnou cestou do Libuše. Občas nás překvapily  zmrazky na cestě, ty jsme zdárně překonali. Když jsme docházeli do cíle začalo se projasňovat a ukázalo se i sluníčko. V pěkné vietnamské restauraci jsme poobědvali a odtud odjeli autobusem na Kačerov a metrem na hlavní nádraží

19.2.2019 – Přerov nad Labem – Lysá nad Labem – 34 turistů – 8,5 km

Na cestu do Přerova nad Labem jsme použili přímý autobus. Cestou od hlavního nádraží v Nymburce jsme postupně přistupovali. V Přerově nás byl neuvěřitelný počet 34. Počet účastníků nás překvapil, letos zatím největší účast. V Přerově nad Labem jsme si prohlédli zámek. Jedná se o dvoupatrovou budovu na půdorysu pravidelného čtyřúhelníku, která má zachované jižní a východní křídlo s nevysokou osmibokou věží. Fasádu zámku bohatě zdobí renesanční figurální a psaníčková sgrafita. V současnosti není zámek veřejnosti přístupný.  S historií nás podrobně seznámila Cilka.  Prošli jsme kolem skanzenu, který je do poloviny března uzavřen. Poté jsme se vydali po zelené směrem k Labi. Zkrátili jsme si to polní cestou a došli na cyklostezku. Odtud jsme došli až ke zdymadlu Lysá nad Labem, pokračovali kolem Tří Chaloupek až k Litolskému mostu a dále Litolskou ministezkou kolem Beniesovy vily na nádraží Lysá nad Labem.

26.2.2019 – Nižbor – Stradonice – Hýskov – 25 turistů – 9 km

Ráno jsme se rozjeli do Nižboru, museli jsme sice brzy vstávat, ale vyplatilo se to. Z Českého Brodu jsme jeli přímým vlakem až do Berouna a tam nás čekal motoráček, který nás dopravil do Nižboru. Od nádraží jsme pokračovali přes most do obce a odtud naučnou stezkou keltského oppida Stradonice. Za fotbalovým hřištěm jsme došli k odbočce k oppidu, kde nás čekal strmý výstup  cca 1 km.  Sice jsme se trochu zadýchali, ale zvládli jsme to. Oppidum představovalo významné obchodní centrum. K osídlení lokality došlo již v polovině 2. století před naším letopočtem. Na přelomu letopočtu bylo oppidum zničeno Markomany. Dodnes se zachovaly malé úseky valů s branami. Nejdůležitější archeologické objevy byly zde učiněny už na konci 19. století, kdy bylo oppidum rabováno místnímu obyvateli a hledači pokladů.  Jedno naše zastavení bylo U kříže, kterému se říká také Prachový a ke kterému se vztahuje pověst o uhlíři Prachovi, který si zde postavil chalupu a domníval se, že zde najde keltský poklad. Místo toho mu prý údajný duch Dyma chalupu podpálil. O kříži se vypráví, že se neustále propadá.  U hřbitova ve Stradonicích jsme si na panelu přečetli informace o kostele, hřbitově a o životě a díle spisovatele Fr. Nepila, který se v nedalekém Hýskově narodil a často jezdíval do Stradonic k babičce a dědovi a je zde pohřben. Na hřbitově jsme našli jeho hrob. Cyklostezkou „Po stopách českých králů“ jsme pokračovali do Hýskova.

5.3.2019 – Praskačka – Libčany – Dobřenice – 22 turistů – 16 km

Z Nymburka jsme odjeli rychlíkem do Chlumce nad Cidlinou a odtud osobním vlakem do obce Praskačka. Pěšky jsme pokračovali  kolem ovocných sadů, po cyklostezce do Libčan. Cestou foukal nepříjemný silný vítr, ale nás to neodradilo.  Ve vesnici jsme si prohlédli dřevěnou zvonici a kostel Nanebevzetí Panny Marie. Dozvěděli jsme se, že v obci se narodil Matěj Kopecký – zakladatel českého loutkařství.  Došli jsme k největšímu a nejstaršímu Bonsai centru v České republice, které bylo založeno v roce 1979, kde je více než 10 000 bonsaí. Prohlédli jsme skleníky i venkovní část centra.  Viděli jsme krásné bonsae, které jsou staré několik desítek let.  Někteří neodolali  a zakoupili si menší bonsai. Odtud jsme se vydali přes obce Lhota pod Libčany, Trávníky a Syrovátku do Dobřenic, kde jsme poobědvali a odtud odjeli domů.

12.3.2019 – Příbram – Březové hory a Svatá Hora-  26 turistů – cca 11 km

Ráno se konečně utišil vítr a my jsme se vydali do Příbrami. Z nádraží jsme šli po žluté směrem Březové hory k hornickému skanzenu. Na náměstí J.A.Alise jsme minuli kostel sv. Vojtěcha, odkud jsme pokračovali  k prohlídkovému areálu – „ Ševčinský důl“, který začíná vstupním objektem bývalých sypů s expozicí nazvanou „Tradiční řemesla a průmysl na Příbramsku. V budově tzv. hornické cáchovny z roku 1880 je umístěna expozice „Z dějin příbramského hornictví“, zachycující zdejší báňskou a hutnickou činnost od pravěku až do ukončení těžebních prací koncem 20. století.  Seznámili jsme se s hospodářsko-společenským a kulturním vývojem ovlivněným dominantní hornicko-hutnickou pracovní činností na jedné straně a tradičními řemesly – voskařstvím, řezbářstvím, betlémářstvím, prstýnkářstvím, atd. na straně druhé. Pokračovali jsme k prohlídkovému areálu B „Důl Anna, který začíná cáchovnou s expozicí hutnictví a úpravnictví. Odtud jsme vstoupili do podzemí a projeli se důlním vláčkem 260 m dlouhou Prokopskou štolou, která směřovala k ústí jámy Prokop z roku 1832, nejhlubší šachtě březohorského revíru. Prohlídka pokračovala ve strojovně s technickou památkou, jedním z nejvzácnějších exponátů  parním těžním strojem Breitfeld & Daněk z roku 1914. Občerstvili jsme se ve stylové hornické hospodě „Na Vršíčku“, kde jsme se dozvěděli, že se v tomto domě narodil Antonín „strýček“ Jedlička, herec, humorista a imitátor.  Poté jsme odjeli autobusem na Svatou Horu, barokní areál a poutní místo na vrchu (580 m). Areál tvoří obdélný komplex ambitů se čtyřmi kaplemi v rozích, uvnitř na vysoké kamenné terase stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie.

19.3.2019 – Petrov u Prahy – Kamenný Přívoz – 20 turistů – 17,5 km

Ráno jsme vyrazili tratí  Posázavského pacifiku z Prahy hl.n. do Petrova u Prahy . Odtud jsme šli přes Pikovice směrem na Medník (417 m). Procházeli jsme chráněnou lokalitou, která zahrnuje přirozené lesní porosty habrových doubrav a bučin, kde roste kriticky ohrožený kandík, psí zub. Kandík je vytrvalá bylina z čeledi liliovitých, která vykvétá zjara růžovofialovými květy. Medník je jedinou lokalitou jeho výskytu v Česku. U přístřešku jsme si odpočinuli, na pravém břehu Sázavy jsme viděli přírodní památku Třeštibok.  Kandík jsme si prohlédli, vyfotili a pokračovali NS Medník k Posázavské stezce a došli jsme do Závisti u Třebsina a do obce Třebsin. Prošli jsme kolem žampašské vyhlídky, viděli jsme viadukt – druhý největší  kamenný most ve střední Evropě.  Pokračovali jsme po červené až do Kamenného Přívozu,  kde jsme zjistili, že jsme zvládli  přes 17 km.

26.3.2019 – Úvaly – Králičina – Úvaly – 28 turistů – 12,5 km

Do Úval od nás to není daleko, tak jsme si trochu přispali a odjeli až po osmé hodině. Od nádraží jsme se vydali k Přírodnímu parku Škvorecká obora – Králičina. Došli jsme k Včelí stezce – trasa této stezky prochází z větší částí zalesněnou krajinou podél potoka Výmola a kolem řady přírodních zajímavostí. Přišli jsme ke zřícenině hradu SKARA a kolem dvou studánek.  Prostřednictvím deseti stanovišť jsme se seznámili s chovem a životem včel u nás. Souběžně s ní vede i naučná stezka PP Škvorecká obora – Králičina.  Tato okružní stezka prochází přírodním parkem a prostřednictvím 9 tabulí seznamuje s místními rostlinami a živočichy, přírodními krásami  i historickým vývojem území a pozůstatků staveb. Zastavili jsme se u kamenného mostku, jde o klasicistní stavbu pravděpodobně z 1. poloviny 19. století. Vyšplhali jsme na vyhlídku, odkud byl pěkný výhled na okolí. Ve Škvorecké oboře jsme došli k dubu, který má obvod kmene 355 m a patří mezi chráněné  památné stromy.

9.4.2019 – Šluknov –zámek a okolí – 25 turistů – 5,5 km

Ráno jsme si přivstali a kolem 6. hodiny už jsme seděli ve spěšném vlaku a ujížděli směrem Rumburk. V Rumburku jsme měli trochu času na krátké rozhlédnutí a pokračovali do Šluknova vlakem, který jede přes Německo  do Děčína. Ve Šluknově, nejsevernějším městě v České republice, které  leží přibližně uprostřed Šluknovského výběžku v rozsáhlém údolí v oblasti mírné pahorkatiny.  jsme si nejdříve prohlédli zdejší zámek. Renezanční zámek  nechal postavit Arnošt ze Šlejnic ve 2. polovině 16. století. Jedná se o dvoupatrovou obdélníkovou budovou se dvěma průčelními štíty. Po požáru v r. 1986 a následném chátrání  byla teprve nedávno dokončena rozsáhlá rekonstrukce. Nachází se zde stálé expozice Šluknovsko, vojenští vysloužilci a velká válka. Dále je zde instalace Lesnického muzea. Poté jsme prošli anglický park a pokračovali Křížovou cestou, která obsahuje  14 zastavení, 12 výklenkových kapliček a dvě zděné kaple, které končí na vrcholu Kalvárie. Dále jsme došli až k bývalým lázním Karlovo údolí. Jednalo se o nejvyhledávanější místo v širokém údolí. Od roku 2000 chátrá. Vrátili jsme se do historického jádra města, které je od r. 1992 městskou  památkovou zónou, kde jsme prošli kolem kostela sv. Václava  a prohlédli jsme si podstávkové tkalcovské domky.

16.4.2019 – Velké Březno – Střekov – 26 turistů – 11 km

Ve Velkém Březně jsme navštívili zdejší pivovar s ochutnávkou dvou druhů piva. Tento pivovar byl založen r. 1753. Dnes kromě výroby ležáku plzeňského typu a speciálního jantarového piva, nabízí i  muzejní expozice. V roce 1906  propůjčil Březňáku svoji tvář vážený drážní inspektor  ve Velkém Březně pan Viktor Cibich, jehož podobizna zdobí logo dodnes. Za vyobrazení své osoby na etiketách Březňáku získal pan  Cibich doživotní rentu 30 piv týdně. Pivovar je spojen s řadou osobností, nejvýznamnější byl hrabě Karel Chotek, který ho vlastnil až do počátku 20. století. Seznámili jsme se s tradicí výroby místního piva a klasickou technologií vaření českého piva.  Poté jsme pokračovali kolem zámecké zahrady směrem k Olešnici, přes Svádov do Ústí nad Labem – Střekov.  Zdolali jsme několik převýšení a úspěšně došli do cíle.

23.4.2019 – Sudoměřice u Tábora – Borotín – Chotoviny – 16 turistů – 12 km

Časné ranní vstávání nás neodradilo, vyjeli jsme v pět hodin směrem Benešov a Olbramovice. Zde jsme museli k další cestě použít výlukový autobus do Sudoměřic u Tábora. Při tom jsme zajížděli do každé obce, kde jinak má zastávku vlak. Odtud jsme nejprve šli po žluté poté v lese jsme pokračovali po červené značce ke zřícení hradu, který se nachází u Starozámeckého rybníka. Hrad byl založen ve 14. století pány z Borotína. Po třicetileté válce, kdy byl hrad vypleněn císařskými vojáky, začal chátrat. Naučnou stezkou J.E.Kypta jsme došli do městyse Borotín. Prošli  kolem kostela  Nanebevstoupení Páně, došli k úřadu městyse a dále po NS jsme došli na cyklostezku a po červené pokračovali  lesem přes Přírodní park jistebnická vrchovina, kolem Košínského potoka k dálnici u obce Chotoviny .  Zde foukal nepříjemný vítr.

30.4.2019 – Cerhovice -  Kařez  - 15 turistů – cca 10 km

Po včerejším celodenním dešti, ráno bylo příjemné, tak jsme se vydali vlakem přes Prahu do městyse Cerhovice. Sluníčko se ukázalo, tak jsme vesele  po zelené prošli obec, kde jsme na místním hřbitově prohlédli hrobku  rodiny Rothingshoferovy s Myslbekovým reliéfem  z roku 1881.  Dále jsme pokračovali kolem kostela sv. Martina. U místní školy jsme viděli památník obětem železničního neštěstí v roce 1868. Vyzkoušeli jsme venkovní posilovnu Na Drážkách. U školy stojí „Lípa svobody“. V roce 1947 zde  byly vysazeny lípy vděku na památku manželů  Šellingerových, kteří se stali obětmi nacistického odboje.   Vystoupali jsme  po 108 schodech na rozhlednu Třenické hory, odkud byl pěkný výhled po okolí. Pokračovali jsme kolem  PP Studánky u Cerhovic, kde je prameniště s výskytem vzácných druhů rostlin.  Došli jsme k Pětidomí a kolem Dvorského a Čapského rybníka jsme pokračovali k budově bývalého nádraží Zbiroh a dále po žluté do obce Zbiroh.

 

7.5.2019 – Plačkov – zřícenina hradu Orlík – Humpolec – 29 turistů – 8 km

Ráno jsme se vydali vlakem směr Kolín, Havlíčkův Brod do Plačkova. Po pondělním dešti se vyjasnilo a byl pěkný den. Došli jsme k Plačkovskému rybníku a odtud lesem po žluté do Vilémova, dále do obce Rozkoš.  Pokračovali jsme až ke zřícenině hradu Orlík, kde na nás čekal průvodce, který nás seznámil s historií tohoto hradu. Prohlédli jsme si starý palác, hradní věž, hradní kuchyň, nový palác a bastion, dále zrekonstruovanou chlebovou pec a novodobou funkční repliku středověké keramické pece. Rozhledna Orlík se nachází v areálu zříceniny. Otevřena byla na podzim roku 2014 a její výška je 22 m. Jedná se o vloženou ocelovou konstrukcí do hradní věže. Zdolali jsme 104 schodů a z  vrcholu byly nádherné výhledy do kraje. Pokračovali jsme naučnou stezkou Březina po modré, kolem rybníka Dvořák  do Humpolce. Na naučné stezce je 16 zastavení, které jsou věnovány vodě, dřevu, zvířatům, rostlinám , geologii a dalším.

 

14.5.2019 – Kamenné Žehrovice – Libušín – Vinařická hora – Vinařice – Švermov – 14 turistů – 12 km

Z Prahy Mas. nádraží jsme jeli tramvají na Vltavskou, přešli jsme na nádraží Praha Bubeneč, odkud jsme odjeli do  Kamenných Žehrovic. Po zelené jsme pokračovali do obce Libušín, kde jsme si odpočinuli u novogotického kostela sv. Prokopa z roku 1908, který byl zbudován místní školní radou. Po žluté značce jsme se vydali naučnou stezkou Vinařická hora. Přírodní památka stejného názvu zahrnuje vyhaslou třetihorní sopku, která je tvořena velkým množstvím vrstev lávy. Zdejší geologické podloží je živnou půdou pro různé typy vegetace, včetně vřesovišť. Prohlédli jsme si opuštěné lomy, vystoupali na Vinařickou horu (413 m) a pokračovali naučnou stezkou kolem rybníka do Vinařic a dále do Švermova.

21.5.2019 – Spálov – Semily  (Kamenického stezka) – 24 turistů – 9,5 km

Ráno jsme si přivstali a už po 9. hodině jsme byli za zastávce Spálov – od nádraží do obce je to cca 1,5 km. Jeli  jsme rychlíkem do Chlumce nad Cidlinou, odtud spěšným vlakem do Staré Paky, poté rychlíkem do Železného Brodu a nakonec osobním vlakem do Spálova. Od nádraží jsme se vydali po modré značce –Kamenickou stezkou přes Medenec (544 m) do Semil. Medenec je výrazným kopcem nad soutokem Jizery a Kamenice. Pod vrcholem jsme se „vyškrábali“ na vyhlídku Myší Skála. Odtud jsme pokračovali zalesněnou krajinou, místy byl překrásný výhled na okolní krajinu. Přišli jsme k Masarykově vyhlídce, která se nachází kousek od Sejkorské kapličky. Tato vyhlídka nese jméno prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigua Masaryka. Ten již před  I. světovou válkou několikrát toto místo navštívil a oblíbil si jej. Na jeho počest je zde vytvořena z kamenů skalka, která je osazena  pamětní deskou. Z místa se nám naskytl pohled jak na Krkonoše, Jizerské hory a Český ráj s Kozákovem. V Semilech jsme přišli k sousoší Antala Staška a Ivana Olbrachta. V bývalém pivovaru jsme poobědvali a pokračovali přes Riegrovo náměstí, kde je socha  F.L.Riegra, nejslavnějšího semilského rodáka a politika. Po mostě jsme přešli Jizeru a pokračovali k železniční stanici.

 

4.6.2019 – Ctiněves – Krabčice – hora Říp – Roudnice nad Labem – 16 turistů – 10 km

Ráno jsme odjeli vlakem do Mělníka, přešli jsme na autobusové nádraží  a odjeli autobusem do obce Krabčice. Jelikož už v tu dobu bylo dost teplo, rozhodli jsme se, že nebudeme čekat na autobus do Ctiněvse a vyrazili jsme lipovou alejí na horu Říp. Cestou jsme několikrát odpočívali, ale vrcholek (455 m) jsme zdolali všichni. Cestou jsme se na Mělnické vyhlídce rozhlédli po krajině.  Na Řípu jsme prohlédli Rotundu sv. Jiří a sv. Vojtěcha. Rotunda byla obnovena roku 1126 knížetem Soběslavem na paměť jeho vítězství nad římským králem Lotharem v bitvě u Chlumce. Rotunda dovršuje a uzavírá vývoj tohoto typu staveb v Čechách.  U turistické chaty jsme si odpočinuli a přes Krabčice jsme pokračovali po modré, do Roudnice nad Labem.  Na pokraji města jsme vystoupali 49 schodů na Kratochvílovu  rozhlednu. Na vyhlídkové plošině ve výšce 13 metrů nad zemí se nám naskytl výhled severním směrem na České středohoří.

11.6.2019 – Česká Lípa – 24 turistů – 8 km

Od nádraží jsme se vydali na  náměstí T.G. Masaryka. Než jsme přešli most přes řeku Ploučnici, nalevo jsme spatřili kostel sv. Máři Magdaleny.  Na náměstí jsme si prohlédli Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice, dále empírovou kašnu s delfíny z hořického pískovce. Na některých domech se dochovala domovní znamení. Část domů  je secesních, s průčelími, bohatě zdobenými štukovým ornamentálním dekorem. Dnes je náměstí T.G. Masaryka součástí a středem městské památkové zóny.  Došli jsme k Vlastivědnému muzeu a galerii, které se nachází v areálu augustiniánského kláštera. Základem sbírky jsou přírodovědné, společenskovědné a knihovědné fondy, které vznikaly činností místních spolků a nadšených jednotlivých sběratelů. Odtud jsme pokračovali ke zřícenině vodního hradu Lipý. Jedná se původně o vodní hrad, který založil koncem 13. Století rod Ronovců. Spatřili jsme dochované unikátní sklepy, 2 brány, část hradeb a trosky paláce, který byl v roce 1957 odstřelen, proto se dnes jedná již o zříceninu. U  Vodního hradu jsme si zvenku prohlédli Lovecký zámeček, s bohatou sgrafitovou výzdobou.

 

18.6.2019 – Borek pod Troskami – Žehrov (Věžické údolí) – 14 turistů  - 14 km

Ráno jsme si přivstali a z Nymburka vyjeli už v 5.41 hodin a cesta probíhala bez problémů až  do Kopidlna, kde jsme měli přestoupit na výlukový autobus.  Na nádraží nás překvapili, když nám sdělili, že pracovnice zapomněla objednat autobus. Tak jsme čekali a čekali. Nakonec autobus přijel a v Jičíně na nás počkal vlak a my jsme mohli v klidu pokračovat. Menší zpoždění jsme brzy dohonili a  spokojeni jsme vystoupili v Borku pod Troskami. Začal krásný den a my vyrazili po žluté NS Podtrosecké údolí směr Žehrov. U Rokotnického rybníka jsme se zastavili na pozorovatelně ptáků, kde jsme spatřili několik druhů a chvíli je pozorovali. Odtud jsme pokračovali lesní cestou kolem rybníka Hrudka, přišli jsme k dalšímu rybníku Vidlák. Tento romantický rybník ze 16. století byl vybudován v mokřadech tohoto údolí. Společně se dvěma sousedními rybníky a přilehlými rašeliništi je chráněn jako přírodní rezervace. Cestou jsme viděli několik studánek, skály jako  např. skalní věž Hrdá a pokračovali Zlatou stezkou Českého ráje, kolem rybníku Krčák a dále jsme přišli až k Věžickému rybníku. Z písčité pláže jsme se kochali pohledem  na pískovcové skály vystupující přímo z vody. Zde se natáčel film Jak dostat tatínka do polepšovny. Viděli jsme několik skalních věží jako Hromová věž a věž Hastrman. Líbili se nám i ostatní pískovcové skály. Cyklostezkou jsme pokračovali údolím Žehrovky k cíli. Je to romantické skalní údolí, které se rozprostírá podél toku Žehrovka. Jedná se o přírodně významné území s mokřadní vegetací. Patří mezi nejvzácnější lokality CHKO Český ráj.  Přes obec Vysoké Kolo a Skokovy došli do Žehrova.
 

25.6.2019 – Louňovice po Blaníkem – Malý Blaník – Rejkovice – 15 turistů – cca 9 km

I dnes ráno jsme se v ranních hodinách vydali do Kolína a odtud přímým autobusem do Louňovic pod  Blaníkem, kde jsme byli již  před osmou hodinou a vyrazili na Malý Blaník (580 m), dříve zvaný Holý vrch, který stojí naproti Velkého Blaníku. Na vrchu se nachází zřícenina  poutní barokní kaple sv. Máří Magdalény, ze které v současné době zůstaly pouze obvodové zdi. Uprostřed této zříceniny roste obrovský smrk vysoký cca 30 metrů, kterému se říká Mnich. Vzhledem k velkému teplu jsme se dohodli, že výstup na Velký Blaník uskutečníme až příští rok. Pokračovali jsme naučnou stezkou Malý Blaník – Podlesí až k Býkovickému rybníku. Jedná se o přírodní rezervaci, kde se nachází  mokřadní louky  s rašelinným podkladem, kde se daří obojživelníkům. Hojně se zde vyskytují vlhkomilné rostliny.  Došli jsme k Malému Býkovickému rybníku a odtud lesem až do Louňovic pod Blaníkem. V městysi je  renesanční zámek, který  stojí na místě bývalého kláštera premonstrátek, zničeného za husitů. Má podobu kastelu s rohovými věžemi pozměněnou barokními přestavbami. Prohlédli jsme  si expozici „Nejstarší dějiny Louňovic pod Blaníkem", která přibližuje region Louňovicka a Podblanicka. Zaujal nás  především pověstmi opředený Velký Blaník a pozornosti nám  neunikla ani kolekce středověkých keramických nádob zdobených nápisy z 12.–15. století.  Další zajímavostí městyse je, že původně vybraný kámen pro Národní divadlo v Praze  byl shledán příliš malým a nakonec se ocitl ve zdi pivovarského sklepení v Louňovicích pod Blaníkem, kde  jsme si jej  také prohlédli . V základech Národní divadla nakonec skončil jiný, větší kámen. Na náměstí stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl v 17. století barokně přestavěn.
 

20.8.2019 – Úštěk – 21 turistů -8 km

Ráno jsme jeli osobním vlakem do Mladé Boleslavi, kde na nás čekal motoráček a odvezl nás do České Lípy . Tam na nás čekal výlukový autobus a odjeli jsme do obce  Blíževedly, zdejší nádraží bylo  v roce 2018 vyhodnoceno jako nejkrásnější nádraží roku. Odtud jsme pokračovali mašinkou  do Úštěku. Nejdříve jsme došli k „Ptačím domkům“ – jsou to dřevěné přístavky na pískovcové skalní stěně, do které byly vyhloubeny sklepy a obytné místnosti s miniaturními okénky. Připomínají ptačí hnízda.  Pokračovali jsme až k opravené unikátní věžovité stavbě, která bývala kdysi jádrem staré židovské čtvrti, byla postavena v letech 1791 – 94 v klasicistickém slohu.  Po roce 1938 zůstala synagoga uzavřena a její zařízení bylo zničeno již za války.  V osmdesátých letech minulého století  byl vydán demoliční výměr. K odstranění stavby naštěstí nedošlo.  Koncem 90 let byla započata rekonstrukce a do původního stavu byla uvedena židovská škola a byt kantora v suterénu. Prohlédli jsme  jak synagogu, tak i Rabinský dům, kde je galerie.  Poté jsme došli k pozůstatkům  Západní brány – zbytky hradeb pochází z přelomu 14. a 15. století. Hrad v Úštěku není přístupný, je v rekonstrukci. Prošli jsme kolem Pikartské věže a přišli jsme ke kostelu sv. Petra a Pavla. Obešli jsme rybník Barvíř a u vlakového nádraží rybník Chmelař. Je to centrum turistiky a odpočinku, jehož 67 ha vodní plochy a dvě písčité pláže, které nabízejí místo pro relaxaci i zábavu.

 

27.8.2019 – Krkonoše – Jilemnice – Vrchlabí – 23 turistů – 11 km

Od nádraží v Jilemnici jsme šli kolem autobusového nádraží na Masarykovo náměstí, kde jsme se zastavili v informačním centru. První písemná zpráva pochází z roku 1356. Město se nachází v nadmořské výšce 451 metrů. Z pamětihodností je k vidění zámek, kostel sv. Vavřince, radnice či domy ve „Zvědavé uličce“. Na náměstí se nachází mimo jiné kašna a sousoší  z roku 1723.  Jedná se o velkou kamennou empírovou kašnu, po jejich stranách jsou dvě barokní sousoší z roku 1723.  Odtud jsme pokračovali po zelené značce lesem, přes obec Valteřice do Vrchlabí.   Prošli jsme kolem kláštera obutých augustiniánů, kde se nachází Krkonošské muzeum, které je předěláváno a opětovné otevření je plánováno v roce 2021.  Prošli jsme kolem renesančního zámku, který v současné době slouží potřebám městského úřadu a Správě Krkonošského národního parku.

 

3.9.2019 – Malé Žernoseky – Velemín  (Opárenské údolí) – 15 turistů – 9 km

Vlakem jsme dojeli  do Litoměřic, kde jsme si počkali na přímý autobus do Malých Žernosek. Odtud jsme se vydali  Opárenským údolím, které se táhne od Velemína k Malým Žernosekům. Pravděpodobně už staří Keltové a později Slované zde těžili křemenný porfyr na výrobu mlýnských kamenů, tzv. žernovů. Nad údolím stojí zbytky hradu Oparno, který vznikl ve 13. století. Vypínaje se na úzkém, strmém hřebenu, musel hrad vypadat v dobách své největší slávy impozantně. Dnes z něj zůstaly jen zbytky hradeb. Přes Oparenské údolí vede 275 m dlouhý obloukový most se 135 m rozpětím spodního oblouku jako součást posledního dostavovaného úseku dálnice D8, který vede přes CHKO České středohoří. Je to výjimečná  stavba. Pod rekreačním střediskem Jordán (bývalý Císařský mlýn) stojí u cesty křížový kámen. Kamenná deska s křížem a nápisem je památkou na oběti moru v roce 1680. Podél Milešovského potoka úbočí po celé délce lemuje lokální železniční trať. Odpočinuli jsme si na letní terase Černodolského mlýna. Ze zříceniny jsme viděli Lovoš a Milešovku. Vrátili jsme se k mlýnu a pokračovali po modré kolem Opárenského mlýna do Velemína.

 

10.9.2019 -  Lomnice nad Popelkou – hora Tábor – Kyje u Jičína – 19 turistů – 8 km

Ráno jsme se rozjeli vlakem přes Mladou Boleslav do Turnova a odtud autobusem do Lomnice nad Popelkou. Prošli jsme městem, na náměstí v muzeu jsme zakoupili pravé lomnické suchary. Odtud jsme pokračovali směrem k hoře Tábor. Prošli jsme kolem památných stromů - Lípy srdčité (s obvodem 400 m a výškou 21,5 m ) a dále okolo Jilmu horskému (obvod 285 m a výškou 19 m). Kolem vyschlého pramene Křížovka jsme pokračovali křížovou cestou a došli na horu Tábor – 678 m. Po odpočinku jsme pokračovali  po modré kolem Alainovy věže , dále po žluté až na žel.  zastávku Kyje u Jičína.

 

24.9.2019 – Senohraby – Hrusice – Senohraby – 31 turistů – 8 km

Vystoupili jsme na železniční zastávce Senohraby a vydali jsme se po NS Vodnické vycházky a u Křížku uhnuli směrem k památníku Josefa Lady. Památník byl sice uzavřen, ale na zahradě jsme se seznámili se životem Josefa Lady  a jeho dcery Aleny. Památník se nachází v domě, který využívala rodina J. Lady k letním pobytům. Prošli jsme kolem kostela sv. Václava a prohlédli celé Hrusice a postupně navštívili místa kde pobýval Josef Lada, rodný dům již neexistuje. Uprostřed Hrusické návsi stojí budova hospody „U Sejků“, kam chodil Josef Lada. Tím, že o ní psal a maloval, se díky jeho obrazům a kresbám  stala světoznámá.  U pomníku kocoura Mikeše jsme se zastavili a společně s kocourem se vyfotili.  NS Pohádkové Hrusice, po žluté pokračovali lesem zpět do Senohrab.  Některé z nás pokračovaly do obce, ostatní odjeli domů.

 

1.10.2019 – Dymokury – Činěves – Městec Králové – 28 turistů – (12 km nebo 9 km)

Ráno jsme se rozdělili, ty zdatnější vystoupili v Dymokurech a ostatní jeli až do Činěvse. Z Dymokur vyrazili po žluté a poté po modré kolem rybníka Pustý, z Činěvse jsme se připojili u Jakubského mlýna u Jakubského rybníka. Na Poušti jsme si odpočinuli a pokračovali  Štítarským lesem, alejí starobylých lip k Samotě,  dále kolem  dalšího rybníka Štítarského a Krčského. Přešli jsme hlavní silnici a pokračovali  Kanovickým lesem, přes Bílek  do Městce Králové. Minuli jsme zdejší nemocnici a došli k restauraci Konírna, kde jsme se občerstvili a Purkyňovou ulicí jsme směřovali k nádraží.

 

8.10.2019 – Všejany – Jívák – Loučeň – 32 turistů – cca 8 km

Počasí bylo po ránu ucházející, tak jsme se z vlakové zastávky Všejany vydali po červené značce k rybníku Jívák. Na hrázi rybníka, uprostřed lesa se nachází Lovecká chata. Původní stavba byla zbudována již v roce 1935 jako pivnice s tančírnou. Později byla přestavěna a využívána jako zájezdní hostinec. Současná podoba byla dokončena v roce 1994.  Po krátkém odpočinku jsme pokračovali do městyse Loučeň, rodiště českého fotbalu,  díky loučenskému rodu  Thurn-Taxisů. První zápas byl roku 1893 proti rakouskému týmu, pro český tým z Loučně se špatným výsledkem. Zámek Loučeň  po třicetileté válce Karel Arnošt z Valdštejna přestavěl stávající zchátranou tvrz na barokní zámek.  Přilehlý park byl založen v roce 1831, jeho součástí byly vodotrysky a dva velké skleníky. Dnes se v něm nalézá jedinečný soubor 10 bludišť a labyrintů.

 

15.10.2019 – Polní Chrčice - Kozí hůra -  Žehuň – Dobšice – 28 turistů – 8 km

Z Kolína jsme jeli autobusem do Polní Chrčice. Odtud jsme se vydali po modré značce kolem obory Chrčická Stráň, která byla zřízena v roce 1999 k chovu muflonů a daňků. Rozkládá se na ploše 86 ha. Pokračovali jsme přes Kozí hůru (272 m) dále do obce Žehuň.  Na pokraji obce stojí lípy u sochy sv. Jana Nepomuckého, díky své výjimečnosti patří tyto stromy mezi památné a chráněné.  Po cestě jsme se zastavili u Žehuňského rybníka, kde probíhal jeho výlov. Tento rybník je největší ve Středočeském kraji. Rybník a jeho okolí je chráněno jako národní přírodní památka, byl vybudován na řece Cidlině v letech 1492 – 1497 za vlády Ladislava Jagellonského jako královský rybník.  Poté jsme pokračovali po zelené značce – naučnou stezkou malého Dobše, podle řeky Cidlina  na nádraží Dobšice nad Cidlinou.

 

22.10.2019 – Votice -  24 turistů – 5 km

Z nádraží jsme se vydali kolem rybníka Pilař, cestou jsme se zastavili na místním hřbitově, kde se nachází kaple Božího hrobu. Jedná se o napodobeninu ústřední části jeruzalémské baziliky Božího hrobu. Kapli nechala vystavět sestra hraběte Ferdinanda Františka z Vrtby, hraběnka Marie Františka, v letech 1685 – 88. Pokračovali jsme kolem kláštera sv. Františka z Assisi, dále kolem kostela sv. Františka Serafinského, kolem nového a starého zámku.  Obě stavby jsou nepřístupné, opuštěné a chátrají.  V kostele sv. Václava se nachází rozhledna Václavka, která je již v tomto období zavřená. Došli jsme k židovskému hřbitovu. Na ploše 2340 m2 se zachovalo přibližně 360 náhrobních kamenů . První zmínka o tomto hřbitovu pochází z roku 1538. Jelikož jsme si nezapůjčili klíče, prohlédli jsme si uvedený hřbitov jen přes uzavřenou bránu. Po krátkém odpočinku v restauraci U Modré kočky  jsme navštívili místní klášter, kde jsme si prohlédli zdejší expozice – historii kláštera, významné osobnosti Votic, byla zde také výstava kočárků a panenek, vlastivědné muzeum a kolektivizaci.

 

29.10.2019 – Hořátev – Chvalovice – Poděbrady nebo Nymburk – 28 turistů – 11 km

Už po osmé hodině jsme byli na nádraží v Hořátvi. Prošli jsme Švehlovou alejí, tvoří ji 159 lip srdčitých a je zde jedno ze zastavení naučné stezky. U místní prodejny jsme se setkali s turisty ze Sadské. Prošli jsme kolem pěkné dřevěné zvoničky a části  školní naučné stezky, kterou navrhli žáci místní malotřídní školy. Stezka má 10 zastavení, z nichž pět je zaměřeno na památné stromy v obci a významný krajinný prvek (lipová alej) a pět informuje o historii a místopisu obce. Představeny jsou samotná obec Hořátev, jediná svého jména v republice, čtyři památné stromy s uvedením výšky a stáří, významné objekty v obci (toleranční kostel, škola), přírodní útvary (rybník Hliňovka a říčka Výrovka) a také už neexistující bývalá náves u již zaniklého rybníka zvaného „Louže“, či staré pohřebiště s nálezy kosterních pozůstatků za vesnicí. Přišli jsme k lípě malolisté, která se nachází na pokraji rybníka Hliňovka, její stáří je asi 150 – 200 let. Obvod kmene je 270 cm a výška 12 m. U rybníka, vedle turistického přístřešku stojí dřevěná socha vodníka.  Odtud jsme pokračovali cyklostezkou přes obec  Chvalovice až k Labi.  Zde jsme se rozdělili, část turistů pokračovalo do Nymburka, ostatní do Poděbrad.

 

19.11.2019 – Třebestovice – Kersko – 31 turistů – 9 km

Několik turistů ráno nastoupilo do vlaku v Nymburce hl.n., další na městě. Konečně někteří přistoupili v Sadské a zbytek turistů čekal na nádraží v Třebestovicích. Nakonec nás bylo 31. Přešli jsme koleje a pokračovali směrem k lesu, po naučné stezce Bohumila Hrabala. Procházeli jsme podzimním lesem, našli jsme několik hub a došli jsme k Dubu (193 cm). Jedná se o nejstarší dub v Kerském polesí,  který stojí pod rybniční hrází. Po zelené jsme došli k motorestu, kde jsme se občerstvili. Pokračovali jsme k turistickému přístřešku, kde jsme odbočili doleva až jsme přišli na „Betonku“ a odtud to  bylo kousek  od Hrabalovy hájenky. Jedná se o restauraci v chatové osadě Kersko. Známá je díky spisovateli Bohumilu Hrabalovi, protože se v ní odehrává spousta jeho příběhů. Nejznámější jsou zfilmované Slavnosti sněženek. Dále jsme se zastavili v Lesním ateliéru Kuba. Zastavili jsme se u Svatojosefského minerálního pramene, který byl vyhlouben v roce 1934, dnešní podoba pochází z roku 1985. Místní této vodě říkají „Kerka“.

 

26.11.2019 -  Nepřevázka – Sýčina – Vinařice – Nepřevázka – 27 turistů – 10 km

Z nádraží jsme se vydali kolem hospody Na Statku, po cyklostezce a došli k výklenkové  kapli  U Tří svatých. Dříve zde stávaly sochy tří svatých , sv. Ludmily, sv. Václava a sv. Vojtěcha. V červnu 2014 při otevření cyklostezky zde byla vysvěcena kaplička s obrazy těchto světců na stěnách.  Po krátkém odpočinku jsme pokračovali do obce  Sýčina a zastavili se v kostele svatého Václava. Tato stavba v pozdně gotickém slohu pochází z 2. poloviny 16. století. Kromě výzdoby jsme obdivovali náhrobní kameny zakladatelů kostela, rodu Cetenských. Poté jsme pokračovali přes obec Vinařice k místnímu zámku. Zámek vznikl renesanční přestavbou původní tvrze v průběhu 16. století za Adama z Valdštejna. Později prošel ještě barokní úpravou. V současné době je objekt využíván pro pořádání společenských akcí. Odtud jsme pokračovali po silnici do vesnice Chloumek, kde jsme odbočili na naučnou stezku přírodní památku Chlum  a došli zpět do obce Nepřevázka.

 

3.12.2019 -  Advent na Žlebech -  29 turistů

Z nádraží jsme přešli most a pokračovali kolem říčky Doubrava. Byl krásný, prakticky podzimní den.  Asi po 1 kilometru jsme došli k zámecké bráně a pokračovali zdejším parkem před zámeckou bránu.  Zde jsme se setkali s dětmi z mateřské školky, které také čekaly na prohlídku. Děti nám zazpívaly vánoční písničku a společně se s námi vyfotily. Rozdělili jsme se na dvě skupiny a vydali se na prohlídku zámku.  Nejprve jsme navštívili kapli Zvěstování Panny Marie,  setkali jsme se s anděly.  Průvodce nás seznámil s dřívějšími vánočními zvyky. Mohli jsme si vybrat ruličku, kde je vánoční vzkaz, kterou si máme rozbalit až ráno na Štědrý den. Prošli jsme zámeckou zbrojnicí s ojedinělou sbírkou zbraní a zbroje. Prohlédli jsme si modrý salónek  a další  vánočně vyzdobené zámecké místnosti.  V salónku bylo vystaveno pečivo, které se peklo na vánoce v dřívějších letech.  V přípravně jídel jsme viděli zdejší porcelán a další nádobí.  Odtud jsme pokračovali do zámecké kuchyně, kde na nás čekalo milé překvapení v podobě upečených koláčků.  V obci jsme nenalezli  žádnou otevřenou restauraci, tak jsme museli odjet až do Čáslavi.