Jdi na obsah Jdi na menu
 


Deníček 2022

 

 

Deníček 2022

11.1.2022 -  Sadská – Milčice – Tatce -  28 turistů -  cca 6 km

Naše výlety začínají  výlukou mezi Nymburkem a Poříčany, nemohlo nás to překvapit,  bude jich letos asi hodně.  Hurá, konečně jsme se po  roční přestávce vydali  na tříkrálový pochod do Tatců. Zde na nás čekala místní hospůdka a harmonikář pan Šedina. Prošli jsme obcí Milčice a dále pokračovali po cyklostezce směr Tatce.  Část turistek   se rozhodla, že si zkrátí cestu  a pojedou  z Nymburka do Milčic autobusem. Některé  jely  vlakem přímo do Tatců. Paní hostinská,  nás radostně vítala. Za chvíli se objevil pan Šedina s harmonikou.  Společně jsme si zavzpomínali na ty,  co už mezi námi nejsou. Konečně jsme si mohli zazpívat  naše oblíbené písničky. Večer jsme se s veselou  vydali na zdejší vlakovou zastávku a odjeli vláčkem domů.

18.1.2022  - Krnsko – Vilec – Mladá Boleslav – 26 turistů -  9,5 km

Opět problém – z Mladé Boleslavi do Všetat výluka.  Proto jsme museli jet z Nymburka o vlak předchozí , výlukový autobus odjížděl o 15 minut dříve. Sice jsme museli v Mladé Boleslavi déle čekat, mohli jsme se zde v klidu občerstvit  kávičkou z automatu.  Autobus nás posléze vysadil na hlavní silnici proti Stránovskému viaduktu, který byl v roce 1924 rekonstruován. Obec Krnsko se rozkládá pět km jihozápadně od Mladé Boleslavi.  Žije zde 572 obyvatel, obcí protéká řeka Jizera. Odtud jsme se vydali podle řeky směr Vinec.  Zde jsme se zastavili na zdejším hřbitově a zvenčí si prohlédli kostel sv. Mikuláše. Jedná se o jednu nejcennějších románských památek ČR.  Od roku 2008 je zařazen na seznamu národních kulturních památek ČR. Škoda, že jsme nemohli nahlédnout dovnitř. Poté jsme pokračovali přes Čejetičky do Mladé Boleslavi. Některé turistky odešly na nádraží a ostatní pokračovali do města, kde jsme navštívili zdejší hospůdku u hradu, občerstvili jsme se a vrátili  se na hlavní vlakové nádraží a odjeli domů.

 

25.1.2022  - město Svitavy – 22 turistů -  6 km

Ráno jsme se rozjeli vlakem, přes Kolín přímým rychlíkem do Svitav.  Svitavy jsou město ležící v Pardubickém kraji , 59 km severozápadně od Olomouce. Žije zde přibližně 17 tisíc obyvatel. Městem protéká řeka Svitava, která pramení v lese nedaleko města. Město založené v polovině 13. století v těsné blízkosti významných kupeckých stezek patří k nejstarším v kraji. Historicky převládající textilní a strojírenský průmysl Svitavám vtiskl jejich specifický ráz průmyslového města. Tři turisti se rozhodli, že se vydají k pramenu Svitavy. V muzeu jsme si nejdříve  prohlédli zrekonstruovanou část Velkého svitavského mechanického betlému, který již nyní dosahuje deseti metrů.  Zdejší pracovnice nás provedla celým muzeem a poutavým vyprávěním připomněla jak historii betlému, tak i další expozici – Historii praní a prací techniky či „ Babiččino velké prádlo“. Pohled do této expozice nabízí svědectví o tom jak vypadaly prádelny za časů našich babiček. Vystaveny jsou pračky dřevěné, bubnové s pracím křížem, kovové s pracím práčení, zvonové, vířivé až po pračky automatické. Součástí expozice jsou valchy, dále prací zvony, plácačky a další pomůcky.  Poté jsme se vydali na zdejší zrekonstruované historické centrum města. Procházka po náměstí s druhým nejdelším podloubím  v České republice a mnoha barokními a renezančními domy  se nám velice líbila. Prohlédli jsme si i nejstarší stavbu na náměstí – dům U Mouřenína z roku 1554, který stojí v sousedství sytě červené budovy původní radnice. Jedna z pověstí praví, že v dobách obléhání Svitav husity zbyla ve městě poslední kráva. Obyvatele napadlo vyhodit hlavu zvířete přes hradby. Husité si pomysleli, proč tak zbytečně mrhají masem a že mají zásoby. Odtáhli s vojskem pryč a město přežilo. Od toho také pochází znak města.

 

1.2.2022 Poříčany – Kudrnáčova stezka – Klučov – Poříčany -  24 turistů  – 6 km

Z nádraží v Poříčanech jsme vyrazili směr „Kudrnáčova stezka“. Už u nádraží nás vítal informační panel, který se týkal této stezky.  Stezka se jmenuje po archeologovi Jaroslavu Kudrnáčovi, který v Klučově objevil významné slovanské hradiště.  Na kilometr a půl  dlouhé trase nás čekalo 11 zastavení, kde jsme se nejen z textů, ale i z obrázků Galiny Miklínové dozvěděli spoustu zajímavostí z blízké i vzdálené minulosti.  V Klučově jsme nezamířili k vlakové zastávce, ale pokračovali po silnici zpět do Poříčan.

 8.2.2022 – Čachovice – Luštěnice – 25 turistů -  7 km  (11 km)

Ráno jsme vyjeli vláčkem do stanice Čachovice a odtud se vydali po silnici do obce Struhy. Zde jsme uhnuli na cyklostezku, která směřovala k osadě Újezdec. Cesta byla sice zpevněná, ale traktory zde způsobily trochu „marastu“, ale dalo se to zvládnout. Počasí bylo na tuto dobu celkem přijatelné. Za Újezdcem jsme si zkrátili cestu kolem rybníčku. Dále jsme pokračovali kolem „Domova u Anežky. Přišli jsme k hlavní silnici, kde jsme viděli zdejší barokní zámeček. My jsme se vydali k restauraci U Černého orla, kde jsme se občerstvili. Vzhledem k tomu, že jsme měli poměrně dost času, část z nás se rozhodla, že na vlak dojdeme  na zastávku Voděrady.  Cestou jsme si ve Voděradech prohlédli kapli  svatého Cyrila a Metoděje. Nastoupili jsme do vláčku a cestou v Luštěnicích přistoupila další část naší výpravy.

15.2.2022 Pelhřimov – muzeum rekordů a kuriozit – 24 turistů – 7,5 km

Rozhodli jsme se, že do Pelhřimova pojedeme  brzy ráno, přes Kolín  rychlíkem do Havlíčkova Brodu a odtud autobusem přímo do Pelhřimova. Cesta byla cca hodinu, bez problémů a stačili jsme si prohlédnout okolí. Z autobusového nádraží jsme se vydali přes Solní bránu, nahlédli jsme do kostela svatého Bartoloměje, prošli jsme kolem renezančního zámku, kde v současné době sídlí muzeum. Z náměstí jsme po červené pokračovali k Muzeu rekordů a kuriozit, v expozici  s názvem „Zlaté české ručičky“. Zde jsme si mimo jiné prohlédli ojedinělou sbírku více než 90 předmětů vyrobených zápalek a zápalkových hlaviček a dalších expozic. Podívali jsme se také na zahradu s obřími předměty. Další část expozice jsme si prohlédli v pěti patrech historické věže. Zde se podařilo nashromáždit stovky exponátů. Měli jsme tento týden štěstí, v rámci jarních prázdnin byla vyhlášena akce: jeden návštěvník zaplatí a druhý  bude mít vstup zdarma.  S občerstvením v restauraci Střepina jsme byli spokojeni. Zpět jsme se vydali Horní (Rynáreckou) bránou. Jedná se o jednu ze tří dochovaných  městských bran. Na třípatrové věži jsou od konce 17. století umístěny hodiny. Po zelené značce jsme se vrátili na autobusové nádraží.

22.2.2022 Bakov nad Jizerou – Mladá Boleslav Debř – 24 turistů – 8 km

Ráno jsme se vydali Arivou do Bakova nad Jizerou. Bylo po velkých dešťových přeháňkách a část Jizery byla v předchozích dnech rozvodněna. Prošli jsme lávkou přes železniční most a dostali jsme se k rozcestníku u stadionu, kde jsme odbočili na červenou značku a vydali se Zlatou stezkou Českého ráje „Svatojakubská cesta – Žitavská“. Část cesty jsme cestou zvládali bez problémů  i když cestička byla bahnitá. Zpočátku počasí nebylo špatné, dokonce vysvitlo sluníčko, ale když jsme se blížili k přemostění začala padat tzv. krupice.  Pod přístřeškem jsme se schovali  a odpočinuli si. Po krátké chvíli jsme se vydali na další cestu.  Zpočátku cesta byla z betonových desek, tak se nám šlo dobře. Dostali jsme se k lesu a začali stoupat.  Cestička se zužovala a byla velice blátivá. Snažili jsme se cestičku obejít, ale po mokrém listí  to klouzalo. Některé turistky upadly,  některé se patřičně umazaly, ale  i tuto cestu jsme zvládli bez úrazu. Když jsme došli do Josefova Dolu, tak jsme si konečně oddechli.  Prošli jsme obcí a směřovali stále po červené, přes Masarykův most do obce Debř. Zastavili jsme se v restauraci U Mendíků a poté odjeli  vlakem domů. Nejprve jsme chtěli odjet autobusem, stáli jsme na označené zastávky U školy, ale autobus projížděl  po druhé straně  a nezastavil.

1.3.2022 Ústí nad Orlicí – Dlouhá Třebová – 23 turistů -  cca 14 km

Vyjeli jsme z Nymburka osobním vláčkem, v Kolíně jsme měli na přestup pouze pět minut, trochu zpoždění bylo,  ale měl zpoždění  rychlík,  tak  nám neujel. Měli jsme  přestoupit v Chocni na osobní vlak, ale vzhledem k výluce jsme dojeli rychlíkem až do Ústí nad Orlicí, kde na nás měl čekat motoráček.  Byl ale schovaný za budovou nádraží a než jsme jej objevili, tak nám ujel. Tak jsme se vydali  na trasu obráceně,  přes Vlčí důl, kolem Vlčí studánky, zastavili jsme se u Vicenovy studánky a stoupali po žluté až na Andrlův Chlum. Zde se nachází restaurace Hvězda a rozhledna.  Rozhledna byla uzavřena, ale otvor ve vratech byl dosti široký  a část turistů se vydala nahoru.  Zdolali jsme 183 schodů, vyhlídková plošina se nachází ve výšce 34,6 metrů.  Zjistili jsme, že plot kolem rozhledny je pobořený, tak se další část turistů vydala na vrchol. Byl  vcelku dobrý výhled, byl vidět i Králický Sněžník. Odpočinuli jsme si a pokračovali po modré, naučnou stezkou  Okolo  Řetové do obce. Prošli jsme kolem slunečních hodin  dále kolem objektu mandl a bělidlo. Zdolali jsme převýšení a pod Antoníčkem jsme si odpočinuli a pokračovali po žluté do obce  Malý Přívrat, kde jsme odbočili k rozcestníku Miroslavovi země a Půlnoční království.  Na území Miroslavovi země jsme si zazpívali a pokračovali kolem třech rybníků, dále po cyklostezce, kde jsme odbočili na zelenou a dále pod Kozlovcem  jsme přešli na žlutou a z kopce jsme již viděli nádraží Dlouhá Třebová. Zde jsme přemýšleli, z kterého nástupiště vlak odjede. Povedlo se, na první nástupiště přijel a zastavil motoráček.

8.3.2022 Běchovice – Úvaly – 33 turistů – 11 km

Opět výluka – autobusem jsme dojeli do Poříčan, kde na nás čekal vlak směr Praha a tak jsme odjeli do zastávky  Běchovice střed. V parku u zastávky jsme lehce oslavili MDŽ a vydali se k červené značce, kolem požární nádrže.  Značka vedla kolem železniční tratě do obce Blatov a lesem,  pokračovali k nádraží Klánovice. Několik turistek zůstalo a zbytek pokračoval naučnou stezkou klánovický les až do Úval.  Někteří odjeli domů a ostatní se vydali na náměstí  a v hospodě Na dobrém místě jsme se dobře najedli. Zde jsme se setkali se zbytkem skupiny,  která přijela z Klánovic do Úval vlakem.  Poté jsme společně odjeli domů, opět z Poříčan výlukovým autobusem.

15.3.2022 Benátky nad Jizerou – Milovice – 35 turistů – 13 km

Ráno jsme nastoupili do autobusu, který nás dovezl přímo přes Dvory, Straky, Milovice do Benátek nad Jizerou. Některá děvčata odjela autobusem na zastávku Kbel, kde na nás počkaly.  Odtud jsme se vydali všichni k Motokrosu a pokračovali po modré značce kolem Pastevní rezervace koní a zubrů. Píše se, že na pastvině, která má rozlohu 120 ha se pasou divocí koně a zubři. Měli jsme smůlu, celou cestu jsme jediného tvora neviděli. U golfového hřiště se opět menší skupina turistek odpojila a vrátily se po cyklostezce do Benátek nad Jizerou, ale většina pokračovala kolem oplocení a NS Pozorovatelna.  Došli jsme k tzv. Mýtku, jedná se o bod záchrany, toto místo je označeno tabulkou s unikátním kódem,  pro snadné a jednoznačné určení polohy v terénu při tísňovém volání. Přišli jsme ke zbytku zaniklé obce  Mladá, na informační tabuli jsme si připomněli zaniklou obec, která prakticky zanikla po zřízení vojenského cvičiště v těchto místech. Dále jsme pokračovali k Pastevní rezervaci divokých koní a praturů. Na pokraji jsme uviděli sochu jezdce na koni. U vyhlídkové plošiny jsme zpozorovali stádo divokých koní. Udělalo nám to radost a vesele jsme kráčeli na nádraží v Milovicích. V přijíždějícím autobuse, již seděla děvčata, která se vrátila do Benátek nad Jizerou.

22.3.2022 Mcely – Loučeň -  40 turistů – 7 km

Na nádraží v Nymburce se objevilo velké množství turistů, cestou ještě některé turistky přistoupily a celkově nás tedy bylo 40. Vystoupili jsme na zastávce Mcely – Háje, chtěli jsme si prohlédnou zdejší zámeckou zahradu, bylo nás moc, nepustili nás dovnitř (prý mají svatbu  a nechtějí být rušeni). Vydali jsme se po silnici kolem NPR Čtvrtě k naučné tabuli, kde jsme si přečetli historii zdejšího Lužického hradiště s rezervací Čtvrtě.  Vyznačenou stezkou jsme došli k pozůstatkům hradišti lužické kultury mladší doby bronzové. V lese bylo velké sucho a stále jsme žádné bledule neviděli.  Hurá, ke konci rezervace u potůčku jsme objevili trsy rozkvetlých bledulí, nebylo jich mnoho, jako jiné roky, ale byly tu pro nás. Vyfotili jsme si je a pokračovali lesní cestou ke studánce Dobrá voda.  Zde jsme si odpočinuli  a pokračovali již po červené značce kolem Fürstenberského pomníku a památníku Helma, dále kolem Loučeňské hájovny na Loučeň.

29.3.2022  Bakov nad Jizerou – Zvířetice – Bakov nad Jizerou město – 25 turistů – 7,5 km

Ráno jsme odjeli Arivou do Mladé Boleslavi a odtud opět výlukovým autobusem do Bakova nad Jizerou. V obci Podhradí jsme se zastavili v Turistickém informačním centru Zvířetice.   Zde nám pracovnice centr pustila 3D produkci, tento projekt nám zprostředkoval dávnou, již neexistující skutečnost, prostředky virtuální reality a mohli jsme spatřit podobu míst, která nenávratně změnila svou původní tvář. Po zhlédnutí projektu se dostavil průvodce, prakticky vedoucí projektu, který nám odpověděl na několik zvídavých otázek. V 1. patře IC nám ukázal několik zdejších vykopávek a makety jak středověkého hradu, tak i renezančního zámku Zvířetice.  Poté nás osobně provedl celou zříceninou a poutavým vyprávěním a obrázky připomněl  historii této zříceniny. Moc se nám to líbilo.  Sami jsme navštívili zdejší věž a porozhlédli jsme se po okolí.  Odtud jsme pokračovali  přes obec Zvířetice, kde si chtěli prohlédnout hrnčířskou dílnu, ale neotevřeli nám.  Škoda. Přes Malou Bělou , přes most jsme došli až do Bakova nad Jizerou – město,  na nádraží.  Motoráček nás odvezl do Bakova nad Jizerou, opět jsme nastoupili do výlukového autobusu, který nás dovezl do Mladé Boleslavi a odtud odjeli vláčkem domů.   

1.3.2022 Ústí nad Orlicí – Dlouhá Třebová – 23 turistů -  cca 14 km

Vyjeli jsme z Nymburka osobním vláčkem, v Kolíně jsme měli na přestup pouze pět minut, trochu zpoždění bylo,  ale měl zpoždění  rychlík,  tak  nám neujel. Měli jsme  přestoupit v Chocni na osobní vlak, ale vzhledem k výluce jsme dojeli rychlíkem až do Ústí nad Orlicí, kde na nás měl čekat motoráček.  Byl ale schovaný za budovou nádraží a než jsme jej objevili, tak nám ujel. Tak jsme se vydali  na trasu obráceně,  přes Vlčí důl, kolem Vlčí studánky, zastavili jsme se u Vicenovy studánky a stoupali po žluté až na Andrlův Chlum. Zde se nachází restaurace Hvězda a rozhledna.  Rozhledna byla uzavřena, ale otvor ve vratech byl dosti široký  a část turistů se vydala nahoru.  Zdolali jsme 183 schodů, vyhlídková plošina se nachází ve výšce 34,6 metrů.  Zjistili jsme, že plot kolem rozhledny je pobořený, tak se další část turistů vydala na vrchol. Byl  vcelku dobrý výhled, byl vidět i Králický Sněžník. Odpočinuli jsme si a pokračovali po modré, naučnou stezkou  Okolo  Řetové do obce. Prošli jsme kolem slunečních hodin  dále kolem objektu mandl a bělidlo. Zdolali jsme převýšení a pod Antoníčkem jsme si odpočinuli a pokračovali po žluté do obce  Malý Přívrat, kde jsme odbočili k rozcestníku Miroslavovi země a Půlnoční království.  Na území Miroslavovi země jsme si zazpívali a pokračovali kolem třech rybníků, dále po cyklostezce, kde jsme odbočili na zelenou a dále pod Kozlovcem  jsme přešli na žlutou a z kopce jsme již viděli nádraží Dlouhá Třebová. Zde jsme přemýšleli, z kterého nástupiště vlak odjede. Povedlo se, na první nástupiště přijel a zastavil motoráček.

8.3.2022 Běchovice – Úvaly – 33 turistů – 11 km

Opět výluka – autobusem jsme dojeli do Poříčan, kde na nás čekal vlak směr Praha a tak jsme odjeli do zastávky  Běchovice střed. V parku u zastávky jsme lehce oslavili MDŽ a vydali se k červené značce, kolem požární nádrže.  Značka vedla kolem železniční tratě do obce Blatov a lesem,  pokračovali k nádraží Klánovice. Několik turistek zůstalo a zbytek pokračoval naučnou stezkou klánovický les až do Úval.  Někteří odjeli domů a ostatní se vydali na náměstí  a v hospodě Na dobrém místě jsme se dobře najedli. Zde jsme se setkali se zbytkem skupiny,  která přijela z Klánovic do Úval vlakem.  Poté jsme společně odjeli domů, opět z Poříčan výlukovým autobusem.

15.3.2022 Benátky nad Jizerou – Milovice – 35 turistů – 13 km

Ráno jsme nastoupili do autobusu, který nás dovezl přímo přes Dvory, Straky, Milovice do Benátek nad Jizerou. Některá děvčata odjela autobusem na zastávku Kbel, kde na nás počkaly.  Odtud jsme se vydali všichni k Motokrosu a pokračovali po modré značce kolem Pastevní rezervace koní a zubrů. Píše se, že na pastvině, která má rozlohu 120 ha se pasou divocí koně a zubři. Měli jsme smůlu, celou cestu jsme jediného tvora neviděli. U golfového hřiště se opět menší skupina turistek odpojila a vrátily se po cyklostezce do Benátek nad Jizerou, ale většina pokračovala kolem oplocení a NS Pozorovatelna.  Došli jsme k tzv. Mýtku, jedná se o bod záchrany, toto místo je označeno tabulkou s unikátním kódem,  pro snadné a jednoznačné určení polohy v terénu při tísňovém volání. Přišli jsme ke zbytku zaniklé obce  Mladá, na informační tabuli jsme si připomněli zaniklou obec, která prakticky zanikla po zřízení vojenského cvičiště v těchto místech. Dále jsme pokračovali k Pastevní rezervaci divokých koní a praturů. Na pokraji jsme uviděli sochu jezdce na koni. U vyhlídkové plošiny jsme zpozorovali stádo divokých koní. Udělalo nám to radost a vesele jsme kráčeli na nádraží v Milovicích. V přijíždějícím autobuse, již seděla děvčata, která se vrátila do Benátek nad Jizerou.

22.3.2022 Mcely – Loučeň -  40 turistů – 7 km

Na nádraží v Nymburce se objevilo velké množství turistů, cestou ještě některé turistky přistoupily a celkově nás tedy bylo 40. Vystoupili jsme na zastávce Mcely – Háje, chtěli jsme si prohlédnou zdejší zámeckou zahradu, bylo nás moc, nepustili nás dovnitř (prý mají svatbu  a nechtějí být rušeni). Vydali jsme se po silnici kolem NPR Čtvrtě k naučné tabuli, kde jsme si přečetli historii zdejšího Lužického hradiště s rezervací Čtvrtě.  Vyznačenou stezkou jsme došli k pozůstatkům hradišti lužické kultury mladší doby bronzové. V lese bylo velké sucho a stále jsme žádné bledule neviděli.  Hurá, ke konci rezervace u potůčku jsme objevili trsy rozkvetlých bledulí, nebylo jich mnoho, jako jiné roky, ale byly tu pro nás. Vyfotili jsme si je a pokračovali lesní cestou ke studánce Dobrá voda.  Zde jsme si odpočinuli  a pokračovali již po červené značce kolem Fürstenberského pomníku a památníku Helma, dále kolem Loučeňské hájovny na Loučeň.

29.3.2022  Bakov nad Jizerou – Zvířetice – Bakov nad Jizerou město – 25 turistů – 7,5 km

Ráno jsme odjeli Arivou do Mladé Boleslavi a odtud opět výlukovým autobusem do Bakova nad Jizerou. V obci Podhradí jsme se zastavili v Turistickém informačním centru Zvířetice.   Zde nám pracovnice centr pustila 3D produkci, tento projekt nám zprostředkoval dávnou, již neexistující skutečnost, prostředky virtuální reality a mohli jsme spatřit podobu míst, která nenávratně změnila svou původní tvář. Po zhlédnutí projektu se dostavil průvodce, prakticky vedoucí projektu, který nám odpověděl na několik zvídavých otázek. V 1. patře IC nám ukázal několik zdejších vykopávek a makety jak středověkého hradu, tak i renezančního zámku Zvířetice.  Poté nás osobně provedl celou zříceninou a poutavým vyprávěním a obrázky připomněl  historii této zříceniny. Moc se nám to líbilo.  Sami jsme navštívili zdejší věž a porozhlédli jsme se po okolí.  Odtud jsme pokračovali  přes obec Zvířetice, kde si chtěli prohlédnout hrnčířskou dílnu, ale neotevřeli nám.  Škoda. Přes Malou Bělou , přes most jsme došli až do Bakova nad Jizerou – město,  na nádraží.  Motoráček nás odvezl do Bakova nad Jizerou, opět jsme nastoupili do výlukového autobusu, který nás dovezl do Mladé Boleslavi a odtud odjeli vláčkem domů.   

5.4.2022 – Kolín –   18 turistů -   8 km

Ráno nebylo pěkné počasí, bylo po dešti a foukal silný vítr. Byli jsme rádi, že jsme měli naplánovaný výlet do města. V Kolíně na nádraží na nás čekala Jaruška, která nás provedla historickou částí města. Prošli jsme kolem obchodního centra  Futurum, dále kolem městského divadla.  Dovedla nás ke chrámu sv. Bartoloměje.  Ve 14. století byl vystavěn nový chór na místě původního presbytáře. Jedná se  o perlu celého návrší. Petr Parléř obohatil Kolín o jedno z nejoriginálnějších děl gotické architektury lucemburského období. Z důvodu probíhajících stavebních prací jsme mohli jen dovnitř nakouknout. Prohlédli jsme si zahrady na parkáně, dále jsme prošli kolem regionálního muzea. V informačním centru jsme nahlédli  do zdejší synagogy. Prohlédli jsme si nádvoří městského úřadu a nahlédli do zasedací místnosti a také si prohlédli chodby radnice. Byli jsme spokojeni s prohlídkou města, i když na Kolínskou vodárnu se opět nedostalo. Prohlídka nás čeká příště.

12.4.2022 -  Nosálov,Libovice – Lobeč – Skramouš – 20 turistů – 11 km

Ráno jsme vystoupili  z vlaku ve Všetatech, kde na nás čekal autobus do obce Mšeno. To jsme ale netušili, že daleko nedojedeme. Autobus se porouchal a my  čekali cca půl hodiny na jiný. Samozřejmě ve Mšeném na nás minibus nepočkal.  Část turistek zůstal v městečku a zdatnější se  vydali na Vrátenskou horu (508 m)  po cyklostezce pěšky. V obci Nosálov jsme počkali na zbytek výpravy a vydali se ke zdejší rozhledně. Vyhlídkový ochoz ve výši 25 metrů jsme zdolali  po 127 točitých schodech. Rozhledna byla nově vybudována jako náhrada za rozhlednu, zničenou vichřicí v roce 1916. Z vyhlídky byl pěkný výhled, byl viděn i Velký a Malý Bezděz. Odtud jsme se vydali po modré značce do obce Nosálov. V obci se nachází soubor patrových  roubených stavení se zdobenými kamennými branami, tzv.  chmelařských domů. Domky jsme si prohlédli a pokračovali do obce Lobeč. Prošli jsme kolem pivovarského muzea a Muzea Eduarda Štorcha. Došli jsme na zdejší hřbitov, kde je Eduard Štorch pochován. Odtud jsme odjeli minibusem, kde nás bylo trochu víc, ale odjeli jsme všichni, včetně dvou psů do obce Vrátno, kde na nás čekal velký autobus.  Odvezl nás do Mladé Boleslavi, kde na nás čekal  vláček do Nymburka.

19.4.2022 – Velim – Pňov-Předhrádí – Oseček -  26 turistů – 13 km

Ráno nás výlukové autobusy  odvezly nejprve do Poříčan a poté  na zastávku ve Velimi. Odtud jsme se vydali k přírodní památce  „Skalka“ u Velimi. Je to oblast lomu a je významný svým ojedinělým zachováním  druhotných druhů mořských živočichů. V současné době je lom zatopený. Odtud jsme pokračovali k přírodní památce „Lom“ u Nové Vsi. Oblast je chráněna z důvodu geologického a paleontologického významu lokality. Nachází se zde fosilní živočišné houby, ústřice a ježovky. Jezírko na dně lomu je domovem obojživelníků jako např. čolka obecného, čolka velkého nebo kuňky obecné. V Nové Vsi I, po 4 km, jsme se rozloučili s několika turistkami, které odjely autobusem do Kolína. Zbytek skupiny pokračoval směrem Pňov – Předhrádí. Za železničním přejezdem jsme odbočili na polní cestu, která nás dovedla k rybářskému revíru „Pytel“, kde jsme si odpočinuli, překonali lávku a pokračovali kolem starého ramene Labe, Pňovským luhem. Les byl plný jarních květů. Když jsme přicházeli do obce Pňov – Předhrádí, začal nás děsit černý mrak, který se blížil.  Stačili jsme se před ním schovat ve zdejší kavárně LOTOS Caffe. Dobře jsme udělali, najednou se zatáhlo, jak se říká „čerti se začali honit“.  Ve chvilce začalo foukat a také sněžit.  Nám při kávičce bylo dobře. Někdo si přidal chlebíček nebo zákusek.  Mrak se přehnal a do příjezdu autobusu jsme měli cca hodinku, tak část odpočatých turistů se rozhodla dojít až do obce Oseček, kde jsme stihli autobus, který nás odvezl do Poděbrad.

26.4.2022 -  Štětí – Želízy – Liběchov – 19 turistů – 13 km

Ráno jsme vlakem dojeli do Štětí a vydali se polní cestou do obce Stračí, kde byla žlutá značka, po které jsme směřovali k jeskyni Mordloch a ke skalnímu útvaru „Sedm chlebů“. Je to pískovcová skála, která připomíná bochníky chleba. Vytesaná jeskyně  Mordloch  bývala prý obydlena loupežníky, od nich je také odvozen název  (Vražedná díra). Odtud jsme pokračovali k žabí jeskyni a dále ke skalnímu reliéfu Had, Sfinga a jeskyně Harfenice. Tyto díla byla vytesána sochařem Václavem Levým v letech  1840 – 1945. V Želízech jsme se zastavili v hospůdce U Blanky, poté pokračovali pře Čertovy hlavy, jeskyni Klácelka, po modré do Liběchova.

3.5.2022 – Divišov, Lbosín – rozhledna Špulka – Divišov – 22 turistů – 14 km

Vstali jsme brzy  a rozjeli se vláčkem přes Prahu do Benešova. V Benešově jsme nastoupili do autobusu, který nás odvezl až na parkoviště u rozhledny Špulka. K rozhledně to bylo asi 1 km. Rozhledna, netradičního vzhledu, byla veřejnosti  zpřístupněna v roce 2014. Na její výstavbě se podílely obce z mikroregionu CHOPOS. Vystoupali jsme po 151 schodech do výšky 30 metrů. Zde se nám naskytl kouzelný výhled na Benešovsko, Posázaví, Ještěd, Velký Blaník atd. Odtud jsme pokračovali přes obec Dalovy do Divišova. Městys Divišov se nachází mezi městy Benešovem a Vlašimí.  Zde jsme se opět rozdělili a část dále pokračovala NS Rytíře Jana Kryštofa Šice. Nechtělo se nám jít po silnici, tak  jsme u vodojemu uhnuli doprava  a dali se polní cestou k obci Měchnov, kde jsme opět navázali na NS a pokračovali k dálnici, kolem Brtnického rybníka k motorestu  U rybiček. Zde jsme si odpočinuli a občerstvili. (Motorest se specializuje na ryby). Odtud jsme dále pokračovali po červené a modré do Českého Šternberka. Prošli jsme kolem hladomorny a hradu.  Z obce jsme odjeli autobusem do Benešova  a vlakem přes Prahu domů.

10.5.2022 – Náchod – Peklo – Nové Město nad Metují – 33 turistů – 13 km

Rychlík nás dovezl do Starkoše, kde jsme přestoupili do motoráčku směr Náchod. Od nádraží jsme se vydali kolem zdejšího pivovaru, Jiráskovou cestou, po červené značce směr Amerika k Jiráskově chatě.  Jedná se o turistickou  chatu s rozhlednou  v Podorlické pahorkatině  pod severozápadními svahy Orlických hor. Nachází se v nadmořské výšce 624 metrů.  Je chráněna jako kulturní památka České republiky. Chata byla projektována Dušanem Jurkovičem a byla slavnostně otevřena roku 1923. 25 metrů vysoká věž je obložena dřevem. Nejdříve jsme se občerstvili ve zdejší restauraci, kterou nám obsluha otevřela dříve. Zato jim vyslovujeme poděkování, odpočinuli jsme si a vystoupali na ochoz , ze kterého byl překrásný výhled do všech stran – na Krkonoše, Podkrkonoší, město Náchod, Jestřebí hory , Adršpašsko-teplické skály, vodní plochu Rozkoše. Odtud jsme pokračovali stále po červené, přes obec Jizbice do „Pekla“.  Jedná se o sevřený kaňon řeky Metuje mezi Náchodem a Novým Městem. Jedná se o oblíbené výletní místo už od 19. století. Zhruba v polovině údolí, kde se zleva vlévá do Metuje  říčka Olešenka, stávala v minulosti osada Peklo s mlýnem Pekelec.  Dnes tu stojí stylová výletní restaurace Bartoňova útulna, kterou navrhl  počátkem 20. století  proslulý architekt Dušan Jurkovič. Zde jsme si odpočinuli, škoda, že restaurace byla zavřena, poté jsme pokračovali podle Metuje do Nového Města. Děvčata, která by tento pochod nezvládla, odjela autobusem  z Náchoda do Lipí,  aby se přiblížila k Peklu, odkud se také vydala podle Metuje do Nového Města. Setkali jsme se s nimi až na nádraží, odkud jsme společně odjeli domů.

17.5.2022 – Litoměřice – Terezín – Bohušovice nad Ohří – 22 turistů – 10 km

RegioJet nás dovezl do Litoměřic a my jsme se vydali na menší prohlídku města.  Prošli jsme parkem a dále kolem památníku K.H. Máchy a prošli po schodech, kolem městských hradeb, až jsme došli na Mírové náměstí. Zde jsme odbočili k muzeu Křišťálový dotek. Jsou zde dvě expozice. V té první jsme se mohli dotknout křišťálových rukou významných osobností a v té druhé jsme si prohlédli  desingové plastiky, na nichž se konkrétní osobnosti podíleli. Poté jsme překonali most přes Labe a po zelené značce, kolem Ohře jsme dorazili k pevnosti Terezín.  Prošli jsme kolem památníku Terezín – jedná se o pietní místo pro 22 000 obětí koncentračního tábora Terezín – Ghétto, jejichž popel zde nacisti dali v listopadu 1944 vhodit do řeky Ohře. Naučnou stezkou Pevnost Terezín jsme obešli větší část stezky a u informačního centra jsme pokračovali po zelené do Bohušovic nad Ohří. Odtud jsme odjeli autobusem do Litoměřic, kde jsme si počkali na vlak, který nás dovezl do Nymburka.

 

31.5.2022 – Vrbatův Kostelec – Chrast – 17 turistů – 7 km

Ráno jsme se vydali vlakem do Chrudimi, kde jsme si počkali na autobus, který nás dovezl do obce Vrbatův Kostelec a odtud jsme se vydali po modré značce, kolem potoka Žejbro. NS Chrastecka vede především lesními cestami. V jedné části jsme museli překonat stoupání a ještě k tomu byl zde spadlý strom. Zde jsme se trochu zapotili, překážku zdolali  a pokračovali až do osady Skála, kde se nachází kostel  sv. Jana Křtitele. Odtud jsme pokračovali po asfaltové cestě k Horeckému rybníku. Zde jsme si odpočinuli a pokračovali lipovou alejí, přes zámecký park na náměstí v Chrastu, odkud jsme odjeli autobusem do Pardubic a dále jsme pokračovali vlakem domů.

14.6.2022 – Jaroměř – NS  Ptačí park Josefské louky – 19 turistů – 11 km

Z nádraží v Jaroměři jsme se vydali k železničnímu přejezdu, kde jsme odbočili na červenou značku a Svatojakubskou cestou jsme došli k soutoku Labe a Metuje a k mostu Josefov. Odtud jsme pokračovali po zelené až k Poklasnímu mlýnu, kde začíná NS Ptačí park. Pokračovali jsme kolem Staré Metuje, prošli jsme Josefskou džunglí a na pastvině jsme zahlédli  menší stádo divokých koní. Několik turistek si cestu zkrátily  polní cestou a počkaly na zbytek skupiny u řeky Metuje. My jsme pokračovali kolem Slavíkovského ptáčníku, přes louku kolem potoka  Jasenná, také k Metuji. Cestou bylo několik odpočívadel s informacemi o přírodě.  Došli jsme k modřínové pozorovatelně, cestou jsme spatřili několik druhů vodních ptáků. Celkem jsme  prošli cca 5 km stezek a cestu jsme ukončili opět u Poklasného mlýna. Odtud jsme pokračovali po hlavní silnici, přes most  ke zdejšímu nádraží.

21.6.2022 – Blíževedly,Skalka – zřícenina hradu Helfenburk – Úštěk – 20 turistů – 10 km

Vlak nás dovezl na nádražíčko Blíževedly, odtud jsme odjeli autobusem do Blíževedel-Skalka. Zde na nás čekala modrá značka, která nás dovedla lesem až ke zřícenině hradu Helfenburk. Jedná se o památkově chráněný areál s pozůstatky skalního hradu, který byl zbudován v polovině 14. století rodem Ronovců. Hrad se následně dostal pod správu pražských arcibiskupů, kteří pevnost, v průběhu husitských válek, využívali pro úschovu svého pokladu. Masivní opevnění, které výrazně pozměnilo celkový ráz hradu, nechal postavit arcibiskup Jan z Jenštejna. Komplex hradeb vysokých až 12 metrů, kterému dominuje přes 17 metrů vysoká věž. Věž jsme zdolali, prohlédli jsme si okolí hradu  a zpět jsme se všichni snažili úzkou příčnou puklinou, všem se to podařilo a spokojeně jsme se vydali lesem do Úštěku. Na náměstí jsme opět museli zdolat  několik desítek schodů. Měli jsme hlad, ale žádnou restauraci jsme neobjevili, tak jsme se vydali kolem synagogy k nádraží, odkud byl pěkný výhled na rybník Chmelař. Opět výluka, autobus nás dovezl do Blíževedel, odkud jsme přes Českou Lípu odjeli vlakem domů.

28.6.2022 – Střezimíř – Dolní Dobřejov – Červený Újezd u Votic – 11 turistů – 11 km

Z Prahy hl.n. nás dovezl rychlík až do Olbramovic, kde jsme museli přestoupit do výlukového autobusu, s kterým jsme dojeli do obce Střezimíř.  Po velkých vedrech se trochu ochladilo a ve Střezimíři začalo trochu poprchávat. Nám to nevadilo a vydali jsme se přes obec, kolem zdejšího zámku a kolem vyhlídky u kaple sv. Vojtěcha. Pokračovali jsme „Vyhlídkovou trasou Střezimíř“. U kaple Střezimíř – Bonkovice jsme se občerstvili a odpočinuli, poté jsme pokračovali po trase. Na odpočinkovém místě Lipka jsme se rozhlédli po krajině, bylo pod mrakem, mlha a mrholilo. Moc jsme toho neviděli. Pokračovali jsme kolem vysílače, přírodním parkem Jistebnická vrchovina. Přišli jsme k chovné stanici koně Převalského pro ZOO Praha. Chovná stanice není přístupná pro veřejnost, ale koně jsme zahlédli z cesty mezi výběhy. Kromě koní Převalského jsou zde také kiangové, losi alpaka, kozy a mufloni. Na rozcestí v brodu jsme odbočili k vyhlídkovému altánu, kde jsme se rozhlédli po okolí, škoda, že nebylo lepší počasí, výhled nebyl moc dobrý.  Odtud jsme pokračovali do Červeného Újezdu. Odtud jsme odjeli výlukovým autobusem do Benešova, odtud  vlakem přes Prahu domů.