Deníček 2024
16.1.2024 - Poříčany – Tatce – 29 turistů – 6 km
První výlet v letošním roce (pokud tedy nebudeme počítat „Novoroční šlapandu“ v Poděbradech, které se někteří z nás zúčastnili), jsme začali, jako každý rok, cestou do Tatců. Trasu jsme opět pozměnili a tentokrát jsme šli z Peček. Počasí bylo na leden poměrně pěkné a tak jsme tu relativně krátkou cestu absolvovali v pohodě. V hospůdce na nás již čekali, pouze harmonikář stejně jako loni nám bohužel chyběl. Ale i tak jsme si zazpívali. Po několika hodinách jsme se rozloučili a odešli na zdejší vlakovou zastávku a odjeli domů. Prostě pohoda jako pokaždé v Tatcích.
23.1.2024 Zlíchov – hradiště Děvín – Vidoule - Cibulka - 17 turistů - 12 km
Praha v lednu? Proč ne, i v Praze jsou místa, kde je příroda a ještě ke všemu tudy kráčela historie. Ale od začátku - tramvaj nás vysadila na zastávce Zlíchov, nad kterou je kostelík sv. Filipa a Jakuba. Tam jsme se samozřejmě také zašli podívat, ačkoliv cestička byla částečně pokrytá ledem. Ten led se nám ostatně nevyhýbal ani na dalším pochodu, bohužel vždy na cestě nahoru, ale kampak s tím na nás! Prohlédli jsme si kostelík alespoň zvenčí a pokračovali dál. Kolem rodného domu Karla Hašlera jsme se vydali vzhůru směrem k přírodnímu parku Prokopské údolí. Když jsme se vyškrábali až nahoru (a to doslova, ulice byly zledovatělé), otevřel se před námi překrásný výhled na Vltavu a i na veliký kus Prahy. Hned vedle bylo také bývalé hradiště Děvín (kdo by neznal Jiráska a jeho dívčí války :-) že?).
Ale raději jsme kvůli studenému větru příliš nezdržovali, a pokračovali kolem výběhu koní Převalského směrem na Jinonice, kde jsme se zastavili v jedné restauraci na oběd. Po obědě a krátkém odpočinku jsme se vydali k našemu dalšímu cíli, kterým byla vyhlídková věž Cibulka, kterou jsme si samozřejmě i vyšlápli.
Věž Cibulka je údajně nejstarší vyhlídková věž na území Prahy a je součástí areálu parku, patřícímu k empírovému zámečku, dnes zvanému Usedlost Cibulka. Zde probíhá usilovná přestavba, protože zde má být Středisko paliativní péče a dětský hospic. Co jsme viděli, uvnitř se pilně pracuje, tak ať se daří.
V parku jsme dále viděli i opravený (a okamžitě pomalovaný) Čínský pavilon a po jeho prozkoumání jsme už jen sešli dolů k tramvaji, která nás odvezla k nádraží.
Ráno jsme se vydali vlakem z Nymburka hl.n., přes Kolín a Havlíčkův Brod do městečka Třešť, vlaky pěkně navazovaly a my se těšili na prohlídku zdejších betlémů. Jako jízdné jsme využili PID do Světlé nad Sázavou a odtud VDV a ušetřili jsme kolem sto korun. Třešť je město, nacházející se na západě Moravy. Počátky města, v němž žije přibližně 5 000 obyvatel, sahají až do 13. století . Město je dnes známá především díky svým betlémům. Historické jádro je městskou památkovou zónou. Z dálky jsme viděli opravený zámek a na náměstí u kostela jsme spatřili sochu pana Tau. Nejprve jsme si zde prohlédli muzeum kde jsme zhlédli expozici věnované betlemářství v Třešti a okolí,životu a dílu světově proslulého ekonoma J.A. Schumpetera a místnímu průmyslu. Prohlédli jsme si zámecký pokoj s ukázkou z rozsáhlého inventáře třešťského zámku. Část expozice nás přenesla do doby průmyslového rozkvětu města, který připomíná výrobu kvalitního sukna, šití konfekce, uniforem, stejnokrojů a čepic.
Dále jsme shlédli stálou expozici betlémů v prostorách Schumpeterova domu, kde jsou vystaveny čtyři velké krásné betlémy. Zajímavá je i stavba betlémů, kdy střed tvoří jesličky, okolo je město, krajina se stromy a stády zvířat, selské usedlosti a drobné stavby, vše vytvořeno podle fantazie řezbáře z pařezů a mechu. Některé betlémy mají více jak 500 figurek a mnohá díla dosahují délky i sedmi metrů.
6.2.2024 Jirny pomník – Nehvizdy zoopark – Čelákovice - 16 turistů - 12 km
Tento výlet by se dal pracovně nazvat “Po stopách operace Anthropoid”. Ale jen té části operace, týkající se parašutistů Gabčíka a Kubiše.
Po příjezdu do obce Jirny jsme se vydali kolem kostela sv. Petra a sv. Pavla směrem k prvnímu z cílů, pomníku místa seskoku výše jmenovaných parašutistů. Bohužel hned na konci obce, kde měla být pěšina k pomníku, jsme zjistili, že je zaoraná. Sice se už začínala znovu projíždět a prošlapávat, ale pole bylo mokré a cesta částečně rozbahněná. Ale dali jsme to a pomník si prohlédli.
Pokračovali jsme do obce Nehvizdy, kde jsme navštívili místní, velice hezký zoopark. Navzdory únoru byla většina zvířat i ptáků ve výbězích a voliérách, takže se bylo opravdu na co dívat. Některými se dalo i procházet a tak to byl zážitek náramný.
V Nehvizdech jsme se i naobědvali a podívali se na poměrně nový památník, připomínající parašutisty z výsadku Anthropoid. Byl slavnostně odhalen 29. prosince 2021. Je u něj umístěna informační tabule, která přibližuje historii výsadku Anthropoid a atentátu na Heydricha.
Od památníku už nás čekala jen cesta na nádraží v Čelákovicích, odkud jsme odjeli vlakem domů.
13.2.2024 Chotějovice – rozhledna Ledvice – Bílina - 24 turistů - 5 km
Dnešní výlet je trochu jiného typu, než je u nás obvyklé, tentokrát byl zaměřen více technicky a méně na procházku přírodou. Jednalo se totiž o návštěvu informačního centra tepelné elektrárny Ledvice s návštěvou rozhledny na kotli ve výšce 144 metrů. Ale k tomu se teprve dostaneme.
Z Nymburka jsme vyrazili vlakem a abychom využili čas, poslechli si (a podepsali) školení, které je třeba k návštěvě elektrárny. Vystoupili jsme na zastávce Chotějovice a vydali se k elektrárně, což nebylo daleko, několik set metrů. Po přivítání jsme se podívali v místním kinosále na docela zajímavý 3D film o energiích a uhlí.
Potom jsme se rozdělili na menší skupiny a s průvodcem (průvodkyní) jsme se vydali do elektrárny a na vyhlídku. Nahoru je nutné nejdříve vyjet výtahem 28 pater a poté ještě vyšlápnout 46 schodů. Z vyhlídky uvidíte nejnižší bod Česka (dno lomu Bílina), České středohoří nebo Krušné hory. Nahoře jsme si udělali památeční foto, pokochali se okolím a sjeli dolů.
Z elektrárny jsme vzděláni v energetice a ekologii vyrazili do Bíliny, což byly pohodové čtyři kilometry, naobědvali se a vyrazili na vlak a domů.
20.2.2024 Bechov – NS kolem Klenice – Rohatsko – Dolní Bousov - 22 turistů - 6 km
Naučná stezka “Okolo Klenice za hrou a poučením” je ideálním tipem pro výlet s celou rodinou. A protože naše turistky i naši turisté takovou jednou velkou rodinou jsou, usoudili jsme, že jako trasa pro únorový čas bude vhodná. Trasa nás provedla klidnou krajinou v okolí Dolního Bousova a seznámila nás s historií i současností této malebné oblasti. Nešli jsme ji ale celou, 10 km dlouhou, ale pouze její část, protože terén byl promočený a místy rozbahněný. V jedné části jsme dokonce šli po železniční trati, naštěstí nepoužívané.
Vyrazili jsme ze železniční zastávky Bechov a napojili se na zelenou značku naučné stezky, které jsme se drželi přes Svobodín, Bechov a Rohatsko až do Dolního Bousova. Cestou jsme studovali naučné tabule a snažili se odpovídat na jejich zkušební otázky. Myslím, že ještě nepatříme do starého železa, protože velkou část odpovědí jsme znali a co jsme nevěděli, přečetli jsme na zadní straně tabulí.
Byla to pohodová, asi 6 km dlouhá trasa bez výrazných kopečků, kterou jsme zakončili obědem v restauraci U svaté Kateřiny v Dolním Bousově a poté jsme z místního nádraží odcestovali domů.
27.2.2024 Řitka – rozhledna Korunka – Černolické skály – Líšnice BUS - 31 turistů - 11 km
Mlha, mlha, mlha… Poznamenala velmi náš dnešní výlet, což byla obrovská smůla, protože jedním z hlavních cílů byla rozhledna Korunka. Už když jsme vystoupili z autobusu v Řitce, bylo nám to jasné. Ale dobrý turista se nedá a jde za svým cílem!
Vydali jsme se po žluté značce kolem zámku v Řitce, ze kterého ale není z cesty nic vidět. Jen jsme si přečetli informační tabuli před ním, ze které jsme se dozvěděli, že část života zde prožila i Lata Brandisová, zatím jediná ženská vítězka Velké Pardubické z roku 1937.
Pokračovali jsme dále lesem po žluté a potom červené značce, která nás dovedla až k rozhledně. Tato takřka nová (z roku 2022), 30 metrů vysoká ocelová stavba má tvar rotačního hyperboloidu s nakloněnou osou, takže vypadá jako šikmá věž. Na vyhlídkovou plošinu, ze které za dobré viditelnosti může být vidět třeba Říp či Krkonoše vede 118 schodů. Ač byla mlha a naděje na vyhlídku nulová, stejně se někteří z nás nahoru vydali. A viděli to, co očekávali - mlhu.
Po krátkém odpočinku a svačině jsme se vydali z kopce dolů do Černolic, jen jsme si ještě odskočili prohlédnout Přírodní park Černolické skály, nazývaný též Čertovy skály. Velice malebné prostředí, dokonce se pomaloučku začínala rozplývat mlha a byl téměř výhled do kraje.
Naučná stezka “Putování Černolickem” nás protáhla Černolicemi a napojila se na další naučnou stezku “Líšnice”. Ta nás pro změnu provedla Varadovem a u hlavní silnice již byla autobusová zastávka, ze které jsme po obědě na benzínce odjeli domů. A ironie nakonec - z kopce na nás vykukoval vršek rozhledny Korunka, už bez mlhy! 
5.3.2024 Úholičky – vyhlídka Stříbrník – hradiště Levý Hradec – Roztoky u Prahy - 34 lidí - 11 km
Když jsme vystoupili z vlaku na zastávce Úholičky, vesele jsme vyrazili po naučné stezce “Rozhlédni se člověče” k prvnímu cíli výletu, vyhlídce Stříbrník. Úsměv nás rychle přešel, protože vyhlídka byla (jak už to u vyhlídek bývá) na kopci, a to na strmém kopci. Rozhlédli jsme se do kraje a pokračovali dál, až k odbočce na vyhlídku Řivnáč (333 m nad mořem), kam jsme se také podívali. Pokochali jsme se úžasným výhledem na zákrutu řeky Vltavy a pověděli jsme si i něco o tomto místě, neboť zde se nacházelo pravěké hradiště, které bylo osídleno v eneolitu (přibližně 4000-2300 př. n. l.) příslušníky řivnáčské kultury. Podle lokality byla tato kultura i pojmenována.
Pokračovali jsme dál po žluté, prošli Žalovem a po naučné stezce “Levý Hradec” jsme obešli hřbitov a dostali se ke kostelu sv. Klimenta. Dovnitř jsme se sice nepodívali, protože uvnitř byl zájezd poutníků z Němec, ale viděli jsme ho alespoň zvenčí a prohlédli si hřbitov. Informovali jsme se i o tomto místě, které je považováno za kolébku křesťanství v našich krajích, byl zde totiž první křesťanský kostel v Čechách. A nedaleko leželo raně středověké hradiště, které pravděpodobně sloužilo jako sídlo přemyslovských knížat v 9. století. Hradiště Levý Hradec bylo prvním centrem přemyslovského státu a sídlem knížete Bořivoje I.
Z Levého Hradce jsme se po zelené vydali dolů na nábřeží Vltavy a dál do Roztok, kde jsme ve městě poobědvali a z nádraží odjeli po krásném výletě domů.
12.3.2024 Mlýn Černilov – Hradec Králové - 23 turistů - 11 km
Tento výlet v podstatě začal reportáží v televizi, kterou viděla jedna z našich turistek a tak jsme dlouho neváhali a mlýn v Černilově jsme zařadili do plánu našich výletů.
Už při příjezdu do obce jsme z autobusu viděli Galerii Mokrá Louka, ale o té až později. Nejdříve jsme navštívili barevný mlýn, který nám na uvítanou mával svými perutěmi. To zařídil majitel a autor v jedné osobě, černilovský občan a potomek mlynářů pan Jaroslav Horák. Ten nás také osobně přivítal ve mlýně a povyprávěl nám jak o historii, tak o stavbě tohoto opravdu barevného mlýna. Všechny plastiky i keramika jsou jeho dílem, včetně maskota mlýna, který se jmenuje Jednooký. I v okolí je na co koukat, třeba nedaleko stojí neobvyklý „černilovský stonehenge“, ale také originální sociální zázemí a lampy na přístupové cestě, které vyrostly na pařezech po bývalé aleji dožitých topolů.
Vyptali jsme se pana Horáka na nejlepší cestu k jeho Galerii Mokrá Louka, rozloučili se s ním a šli jsme. Byl to dnes jediný úsek po polních cestách, ale stál za to, protože den předtím docela napršelo a bláta bylo dost. Stejně jako v Galerii Mokrá Louka, která opravdu dělala čest svému jménu. Ale měli jsme dobré boty a trochu vody nás nemůže připravit o dobrou náladu. Galerii jsme si prohlédli a moc se nám líbily plastiky i sám nápad. Čest autorovi!
Potom už nás čekala jen cesta na nádraží Hradec Králové - Slezské předměstí, kterou jsme absolvovali převážně po cyklostezce mimo silnici. Na okraji HK jsme se v jedné restauraci naobědvali a právě včas došli na nádraží, protože zrovna začínalo pršet.
19.3.2024 Žampach, zřícenina hradu – Údolí Sejfů, bledule – Dolní Libchavy - 16 turistů -13 km
Po příjezdu do Žampachu jsme se vydali zámeckým parkem směrem k zámku. Park tu mají opravdu krásný a vzhledem k tomu, že je to v podstatě třetina místního arboreta, stromy jsou pečlivě označeny cedulkami. Ale příliš jsme se zde nezdržovali, měli jsme před sebou ještě dlouhou cestu.
Pouze z nádvoří jsme si prohlédli zámek, který je soukromý a tak nepřístupný. Viděli jsme ale nejhodnotnější část zámeckého komplexu, barokní kapli sv. Bartoloměje, která je registrovanou kulturní památkou České republiky.
Historie zámku sahá do 17. století. Původně na jeho místě stávala tvrz, která byla po roce 1672 přestavěna na raně barokní zámek. Za přestavbou stáli jezuité, kteří zámek využívali jako letní rezidenci. V roce 2010 prošel rozsáhlou rekonstrukcí, která mu vrátila jeho původní vzhled.
Po návštěvě informačního centra jsme se vydali po červené značce k další místní zajímavosti, zřícenině hradu z druhé poloviny 13. století. Cesta byla docela namáhavá, protože samozřejmě vedla do kopce, ale navíc byly přes ni napadané kmeny stromů. Ale zvládli jsme to a zříceninu načas obsadili.
Z hradu toho už moc nezbývá, protože jeho majitelé se už ve druhé polovině 15. století dostali do finančních problémů, což vedlo k chátrání hradu. Další rány mu zasadili Švédové v letech 1634 a 1639 a následné obsazení císařským vojskem v roce 1648. Od té doby hrad pustl a stala se z něj romantická zřícenina. V hradním areálu se také nachází chráněná přírodní památka "Hradní kopec Žampach", která chrání vzácné druhy rostlin a živočichů. Je odtud i nádherná vyhlídka po okolí i na Orlické hory.
Z Žampachu jsme se vydali po žluté značce k našemu dalšímu cíli, Údolí Sejfů. Název nemá samozřejmě nic společného s trezory, ale pochází z počeštěného slova "sejpy", které označuje kopečky vzniklé rýžováním zlata a jiných drahých kovů. Údolí je proslulé především rozsáhlými koloniemi bledule jarní, které zde každý rok na jaře, od konce února do začátku dubna, vykvétají a vytváří tak úchvatné koberce bílých květů. Díky tomuto jedinečnému přírodnímu úkazu je Údolí Sejfů vyhledávaným cílem turistů a milovníků přírody. Letos ale bledule vykvetly dříve, takže jsme je viděli opravdu na poslední chvíli.
Z NS Údolí Sejfů jsme se plynule napojili na NS Okolo Cakle a podél železniční trati a Tiché Orlice jsme došli příjemně unavení na železniční zastávku Dolní Libchavy, kde jsme počkali na vlak k domovu.
26.3.2024 Konopiště – Poříčí nad Sázavou - 24 turistů - 9 km
Popis tohoto výletu je poměrně jednoduchý - šli jsme po červené turistické značce od autobusové zastávky u zámku Konopiště až na železniční zastávku Poříčí nad Sázavou. Trasa vedla prakticky stále kolem Konopišťského potoka, kde jsme obdivovali jak tichá zákoutí, tak občas i peřeje. A většinou lesem, takže až na několik obtížných úseků to byla naprostá pohoda.
I tady jsme ale narazili na několik zajímavých míst. Jedním z nich byla trampská osada Měsíční Údolí, která byla založena v roce 1924 (jak jsme se dočetli na jejich informační tabuli) a bude tedy letos slavit stoleté výročí. První srub postavený Budilem a Vojtanem v r.24 dal základ k vytvoření Osady Měsíční Údolí 1924, která je nejstarší osadou v tomto kraji a jednou z prvních v celé naší republice.
Další krásné místo jsme objevili o kus dál po cestě, bývalý skalní lom. V jeho vytěženém středu je mokřina, v čase naší návštěvy plná žabích vajíček. V zadní části je kamenné Pódium, kde jsme se samozřejmě museli společně vyfotografovat. Nádhera!
V závěrečné části výletu, už v Poříčí, jsme si prohlédli (alespoň zvenčí) dominantu města, kostel sv. Petra a Pavla z konce 12. století a přilehlý hřbitov.
Potěšilo nás také, že hned naproti železniční zastávce byla Jídelna u Řezníka, kde jsme se v samotném závěru výletu mohli najíst, což dnes už není až taková samozřejmost. Krásný výlet!!!
2.4.2024 Hrubá Skála, Borek – Trosky – Rovensko pod Troskami - 11 turistů - 7 km
Tento výlet jsme zahájili na autobusové zastávce, a protože nás bylo poměrně málo (brzký odjezd z Nymburka a po dešti počasí nic moc), porada byla poměrně rychlá a vyrazili jsme. Začali jsme po NS Podtrosecká údolí až k Rokytnickému rybníku, kde jsme se zastavili na ptačí pozorovatelně. Odtamtud jsme šli polní cestou, až jsme se napojili na modrou značku, která nás dovedla až k Troskám. Tam nás bohužel přivítala zavřená brána, takže jsme se alespoň vydýchali na lavičkách pod hradbami. Při té příležitosti jsme se nasvačili, obešli hrad a pokochali Pannou a Babou (dvě hradní věže).
Hrad byl založen ve druhé polovině 14. století pravděpodobně Čenkem z Vartemberka, sloužil jako strážní hrad a chránil obchodní stezky. Střídal majitele, postupně chátral a za třicetileté války byl opuštěn.
Odpočinutí jsme hrad opustili i my a vydali se po zelené trase do obce Ktová. Tam jsme uhnuli ze značené trasy na polní cestu, protože na silnici byl poměrně hustý provoz. Polňačka nás dovedla až na kraj Rovenska pod Troskami, kde jsme se po drobných problémech dostali zpět na značenou trasu, která nás už dovedla až do vlakové stanice. A opět již tradičně - krásný výlet!!!!
9.4.2024 Borová – rozhledna Šibeník – Frymburk – Rokole – Slavoňov - 23 turistů - 11 km
Tento výlet začal na autobusové zastávce zajímavého jména Borová u jedle. Odtud jsme vyrazili po modré, až k odbočce na červenou trasu (Jiráskova cesta) a ta nás dovedla až na vrch Šibeník ke stejnojmenné rozhledně.
Ta se nachází se v nadmořské výšce 655 m n. m., je vysoká 47 m a vyhlídková plošina je ve výšce 32 metrů. Byla postavena v roce 2020 z tubusu bývalé větrné elektrárny, která kupodivu nikdy nebyla uvedena do provozu. Vyběhli jsme si poctivě všech 183 schodů a vzhledem k hezkému, i když větrnému počasí se pokochali nádherným výhledem. Navštívili jsme místní turistické informační centrum, občerstvili se a pokračovali po červené značce dál.
Prošli jsme obcí Nový Hrádek a u kostela sv. Petra a sv. Pavla jsme se napojili na NS skřítka Frymbulína, která nás dovedla kolem pastviny chlupatých severských krav až k malebné zřícenině hradu Frymburk. Od hradu jsme pokračovali po naučné stezce, která je sice určena spíše pro děti, ale i nás dříve narozené pobavila a rádi jsme se s Frymbulínem vyfotografovali.
Ale dál - po zelené značce jsme pokračovali podél říčky Olešenka až k poutnímu místu Rokole, kde jsme si prohlédli část křížové cesty, kostel Panny Marie Rokolské, kapli Panny Marie a vůbec celé poutní místo. Nasvačili jsme se a jídlo zapili vodou z místní studánky, která má podle místních zázračné vlastnosti. Rokole je krásné místo a každému návštěvu doporučujeme!
Z Rokole nás zelená a potom modrá značka zavedla do vesničky Bohdašín se zajímavou výzdobou návsi a dál do Slavoňova, což byl konečný cíl našeho výletu a odkud jsme autobusem vyrazili na cestu k domovu.
16.4.2024 Staré Splavy – rokle - Braniborská jeskyně - Staré Splavy - 29 turistů - 10 km
Slovo rokle v popisu dnešního výletu je v množném čísle, protože roklí je na trase několik a postupně si je všechny vyjmenujeme, jak jsme jimi procházeli. Po celé trase jsou lemovány skalami a místy jsou docela strmá stoupání i klesání. Plus jsme se trochu potýkali s nějakými polomy. Ale s tím jsme se v pohodě vypořádali a vyklubal se z toho moc hezký výlet prakticky celý lesem.
Start výletu byl na vlakové stanici Staré Splavy. Vyrazili jsme po červené značce (Máchova cesta) směrem na Prostřední rokli, následovanou Vůbčářskou roklí. Na odbočce jsme po zelené seběhli dolů k Braniborské jeskyni, kde jsme se na chvíli posadili a nasvačili.
Braniborská jeskyně, nazývaná také Jeskyně Starých Splavů, není klasická jeskyně v pravém slova smyslu, ale spíše 44 metrů dlouhý pískovcový skalní převis. Místo údajně kdysi dávno sloužilo jako úkryt v dobách válek. Už v 19. století byla jeskyně oblíbeným turistickým cílem a zřejmě je dodnes, protože tu je ohniště i s pilou a dokonce s hrncem na vaření.
Po zaslouženém odpočinku jsme se vyškrábali opět nahoru a po červené a zelené pokračovali Černou roklí dál, v podstatě už směrem zpět k Máchovu jezeru. Ještě jsme měli v cestě poslední Selskou rokli a pak už jsme byli zpátky ve Starých Splavech v podstatě na stejném místě, odkud jsme vycházeli. A když už jsme byli u Máchova jezera a měli ještě čas, nedalo nám to a trochu se prošli po břehu kolem výpusti. A potom už nás čekal jen vlak domů.
23.4.2024 Lštění – zřícenina Zlenice – Hvězdonice - 24 turistů - 8 km
Tento výlet začínal na železniční zastávce Lštění, odkud jsme se vydali po červené značce “Cyrilometodějské stezky”. Přešli jsme most přes řeku Sázavu, která nás vedla prakticky celou trasu a po jejím pravém břehu jsme došli až pod zříceninu Zlenice. Vyšli jsme nahoru a přestože se zrovna opravoval hradní most a schodiště, do samotného hradu jsme se dostali po vyšlapané stezce okolo. Prohlédli jsme si hrad, ze kterého toho už moc nezbývá a na místě se seznámili s jeho historií.
Zřícenina hradu Zlenice, lidově zvaná Hláska u Senohrab, se tyčí nad soutokem Mnichovky a Sázavy. Hrad byl založen na přelomu 13. a 14. století pravděpodobně rodem Drslaviců. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1318, kdy se uvádí Oldřich ze Zlenic. Hrad sloužil jako šlechtické sídlo a centrum panství po celou dobu své existence. V 15. století byl hrad Zlenice dobyt a zničen, poté se stal zříceninou, o kterou od konce dvacátého století pečuje Sdružení pro ochranu kulturního dědictví Zlenice. Byl i inspirací pro umělce, například známý český malíř Josef Lada jeho siluetu několikrát použil coby kulisu při tvorbě svých známých "vodnických" scén. Známý je rovněž i román Radovana Šimáčka, Zločin na Zlenicích hradě, který byl později zfilmován.
U hradu je příjemné posezení, kterého jsme využili ke krátkému odpočinku a potom pokračovali po břehu Sázavy dál. Byla to krásná procházka přírodou a potom chatovou oblastí, kde jsme obdivovali kreativitu místních obyvatel (jeden z výtvorů je na fotce ve fotogalerii). Ale každá cesta dříve nebo později skončí. Ve Hvězdonicích jsme přešli místní lávku přes Sázavu a byli jsme v cíli. Ještě jsme se zastavili v restauraci kousek od nádraží a po obědě odjeli po hezkém výletě domů.
30.4.2024 Kouřim – Království (zahradnictví u Dobrého Pole) – mohyla bitvy u Lipan – Vitice - 27 turistů - 9 km
Tento výlet začínal v Kouřimi, ale vyjímečně jsme se vyhnuli historické části města a rovnou od autobusové zastávky jsme se vydali po červené značce směrem k památné mohyle bitvy u Lipan. Po přibližně třech kilometrech jsme ale odbočili ze značené trasy a zavítali jsme do zahradnictví u Dobrého Pole, kde jsme se občerstvili v místním kiosku, prohlédli si zvířátka v ohradách a odpočinutí jsme pokračovali po cyklostezce k mohyle.
U Lipan se odehrála dne 30. 5. 1434 poslední velká husitská bitva a je to místo osudového střetu husitů s katolíky. Památník byl postaven na kopci zvaném Lipská hora, samotná bitva se ovšem odehrávala v širším okolí. Každopádně je to významné místo české historie a stojí za návštěvu. Místo je hezky upravené a je tu i malé posezení. Navíc je odtud krásný výhled do okolí, který jsme si vzhledem k hezkému počasí také užili.
Od mohyly jsme se vydali po naučné stezce “Lipanská mohyla” do obce Vitice, kde jsme prošli kolem kostela sv. Šimona a Judy se zajímavou zvonicí a náš výlet se skončil na autobusové zastávce, odkud jsme odjeli příjemně unavení domů.
7.5.2024 Zruč nad Sázavou – rozhledna Babka – Zruč nad Sázavou - 9 turistů - 10 km
Výlet začínal nepříliš optimisticky, protože už na Nádraží v Nymburce docela pršelo a předpověď počasí také nebyla nic moc. Takže není divu, že se sešlo jen “tvrdé a odolné jádro” našeho klubu. Ale nejsme z cukru a jeli jsme, protože pláštěnky to jistí!
Už po vystoupení z vlaku nás přivítaly závěje ledových krup a otlučené květy ze stromů. Od místních jsme se dozvěděli, že se tu v noci prohnala bouře a tohle byly její následky. Příliš jsme se ale nezdržovali, natáhli výše zmíněné pláštěnky a vydali se na cestu k rozhledně. Měli jsme sice obavy z bláta, ale naštěstí zeleně značená “Zručská NS k rozhledně” vede více než z poloviny po zpevněných cestách a zbytek nebyl nijak zvlášť rozbahněný.
Co napsat o rozhledně Babka - vyhlídková plošina ve výšce 24 m, 130 schodů, postavena v roce 2015. Nahoru jsme vyběhli navzdory počasí a jak určitě chápete, vzhledem k počasí vyhlídka nic moc. Ale výhled byl i tak relativně dobrý. U rozhledny je i přístřešek, kde jsme se alespoň na chvíli zbavili pláštěnek a po krátkém odpočinku jsme vyrazili zpátky do deště a do Zruče.
Cestou zpátky jsme se zastavili na místním zámku, kde nás i přes mokré boty pustili na prohlídku. Ujal se nás průvodce, který nám velice zábavnou formou popsal historii zámku a osudy jeho majitelů. Šli jsme sice jen malý okruh, ale i ten je velice hezký. Dokonce jsme jako zajímavost viděli hrající orchestrion s nápisem Nymburk!
Po prohlídce a nezbytné návštěvě informačního centra jsme vyrazili směrem k nádraží a nedaleko něj jsme si dali v restauraci U Kuklů pozdní oběd. A po něm už jen nádraží a odjezd domů. Výlet, který se navzdory počasí opravdu vydařil!
14.5.2024 Uhersko – Trusnov (Staročeské muzeum) – Sedlíšťka - 18 turistů - 9 km
Na pravém břehu řeky Loučné se rozprostírá obec Uhersko. V obci se nachází několik objektů, zdobených krásnými sgrafity, které vytvořil zdejší rodák Mudroňka v letech 1926 – 27, jedná se o obecní úřad, sokolovnu, řeznictví, potravinářský obchod a další. V obci je i plně funkční obecní váha, kde jsme se samozřejmě hromadně zvážili. Proti kostelu Nanebevzetí Panny Marie z roku 1704 je nejstarší dům obce - statek, zajímavý tím, že ho hrabě Kinský prohrál s Taxisem. V současné době slouží k rekreaci a podílí se na výrobě selských potravin.
Po prohlídce Uherska jsme se vydali po zelené ke zřícenině zámku NEULUST (Najluš) „Nová radost“ - jedná se o lovecký zámeček z konce 18. století. Uprostřed malého francouzského parku stávala patrová osmiboká budova se čtyřmi křídly. Dnes na místě nalezneme pouze zbytky základů a zdí. V roce 2016 byly ruiny upraveny na odpočinkové místo s lavičkami s výhledem do kraje, kde jsme také poseděli.
Po krátkém odpočinku jsme vyrazili (stále po zelené) k rybníku LODRANT na říčce Londratce, kde jsme si prohlédli dub, který díky své výjimečnosti patří mezi památné stromy České republiky. Obešli jsme rybník a lesními cestami jsme dorazili Trusnova, kde nás již očekávali moc příjemní majitelé a současně průvodci ve Staročeském muzeu.
Je to krásné místo, kde jsme se na chvilku vrátili do svého mládí a zavzpomínali si, jak žili a hospodařili naši dědové a babičky. Kouzelné místo plné zážitků a moc příjemní majitelé. Muzeum v Trusnově vybudovali manželé Jitka a Josef Kudrnovi a je znát, že je jejich velkou láskou a dokáží o něm a jeho historických exponátech dlouho a zajímavě vyprávět.
Ale všechno někdy skončí a tak jsme po prohlídce a společné fotce s manžely Kudrnovými vyrazili na závěrečnou část túry, která končila na železniční zastávce Sedlíšťka, kde jsme nasedli na vlak domů.
21.5.2024 Křepenice, tvrz – Příčovy, zřícenina větrného mlýna – Sedlčany - 16 turistů - 11 km
Po příjezdu do Křepenic jsme se od autobusové zastávky vydali podívat na místní tvrz, kde jsme se na chvíli zastavili a z informační cedule se dozvěděli nějaké informace o této stavbě.
Tvrz Křepenice, založená slavným rybníkářem Jakubem Krčínem v 16. století, se nachází na okraji stejnojmenné obce a byla vybudována jako pohodlná rezidence. Tvrz obklopovaly rybníky, které jí dodávaly na kráse a zároveň sloužily jako obranný prvek. Dnes je tvrz soukromým majetkem a postupně prochází rekonstrukcí.
Jak jsme se tak kochali pohledem na tvrz, ucítili jsme neuvěřitelnou vůni z místní pekárny, kterou jsme samozřejmě také navštívili, ochutnali jejich dokonalé výrobky a osvěženi se vydali po žluté značce na další cestu. Bohužel už oblečeni v pláštěnkách, protože nás zastihl déšť. A trval celou cestu k našemu hlavnímu cíli - zřícenině větrného mlýna v Příčovech.
Větrný mlýn v Příčovech je skutečným unikátem. Nachází se západně od obce Příčovy a představuje torzo mohutné technické stavby z 18. století. Jeho rozměry jsou tak impozantní, že nemá obdoby nejen v České republice, ale ani v celé Evropě. Tento legendami opředený větrný mlýn holandského typu byl kdysi jedním z největších a nejkrásnějších svého druhu. Ačkoli dnes z je z něj pouze zřícenina, stále působí velmi působivě a láká turisty. Dnes je chráněn jako kulturní památka a je volně přístupný.
Už bez deště jsme si mlýn prohlédli, vyfotografovali a po krátkém odpočinku jsme se po zelené vydali do Sedlčan a odtud vlakem domů.
4.6.2024 Soběšín – Kácov - 15 turistů - 9 km
Tenhle výlet byl velmi nenáročný a pohodový. Z nádraží Soběšín jsme vyrazili na most, abychom se dostali přes řeku na červeně značenou turistickou trasu s dlouhým názvem - “Cyrilometodějská stezka, Svatojakubská cesta - Východočeská”. Ta vede po levém břehu řeky Sázavy a šli jsme po ní celou cestu od Soběšínského mostu až do Kácova. Po trase jsou lokality, kde se hledí dolů na řeku a je tam krásný výhled, jindy se prochází přímo na břehu řeky. A na jednom takovém plácku u řeky jsme se také zastavili na krátký odpočinek a svačinu. Samotné přechody z výšky dolů a naopak byly až na jedno nebo dvě místa zcela bez problémové. Prakticky celá trasa vede lesem a tak jsme se kochali krásnou přírodou.
Po příchodu do městečka Kácov, nám už důvěrně známého, jsme rovnou zamířili na pozdní oběd do Hotelu Kácov naproti Zámku a pivovaru. Naobědvaní a příjemně unavení jsme po hezkém výletu zamířili na Kácovskou zastávku a odtud vlakem domů.
11.6.2024 Makotřasy – Lidice, růžový sad – Buštěhrad – Zájezd, zoopark – Libochovičky - 19 turistů - 11 km
Hlavním cílem tohoto výletu byla návštěva Lidic a takřka na den se nám povedlo trefit do výročí jejich zkázy. Tuto událost jsme si také stále připomínali při procházení Lidického památníku i růžového sadu, který byl za naší návštěvy v plném květu.
Lidice jsou obcí, jejíž jméno se stalo symbolem nacistické brutality a válečných zločinů. V roce 1942, jako odveta za atentát na Reinharda Heydricha, byla obec na rozkaz německých okupantů zcela zničena a většina obyvatel popravena. Tento tragický čin si dodnes připomínáme jako varování před nebezpečím fašismu a jako důkaz, že i nevinní lidé se mohou stát oběťmi nenávisti.
Z Lidického památníku jsme odešli po zelené do Buštěhradu, kde jsme navštívili nádvoří zámku, ve kterém je dnes obecní úřad. Zámek je významnou barokní stavbou a svou bohatou historií a architektonickou krásou přitahuje návštěvníky z širokého okolí. Prošel několika stavebními úpravami, takže v sobě nese prvky různých architektonických stylů. Dnes je postupně rekonstruován a zpřístupňován veřejnosti.
Od zámku, který pochází z konce 17. století jsme zamířili do nejstarší části města, do místa bývalého buštěhradského hradu.
Buštěhradský hrad, ačkoli se tak často označuje, ve skutečnosti již neexistuje v podobě, jakou si představujeme pod pojmem hrad. Dnes jsou z něj zachovány pouze fragmenty, které jsou začleněny do pozdější zástavby města. V části města zvané "Starý hrad" můžete narazit na domy, které ve svých zdech ukrývají části původního hradního opevnění.
Dále jsme pokračovali po zelené “Poutní cestě Říp - Blaník”, která nás vyvedla ven z Buštěhradu. Prošli jsme pod dálnicí a dorazili do obce Zájezd, kde jsme si prohlédli místní zoopark a na chvíli se zastavili k odpočinku. Jen tak mimochodem - měli tu opravdu výbornou zmrzlinu.
Odpočinutí jsme vyrazili kupředu k cíli dnešního 11 km dlouhého výletu, do vesničky Libochovičky, kde jsme si čekání na autobus krátili u samoobslužného baru na břehu Obecního rybníka.
18.6.2024 Boseň – Valečov – Mnichovo Hradiště - 19 turistů - 8 km
Z autobusové zastávky v obci Boseň jsme se vydali boční uličkou směrem ke zřícenině hradu Valečov. Hned na kraji lesa jsme prošli kolem třistaleté lípy s podivnou korunou a obvodem kmene 8 metrů. Po obejmutí kmene a načerpání sil z něj jsme putovali dále. V podhradí jsme prošli amfiteátrem, na kterém se konají hlavně v létě různé kulturní akce, z nichž nejvyhlášenější je určitě Valečovské léto.
Ale to už jsme byli přímo u hradu, který jsme si prohlédli a vzhledem k nádhernému počasí se pokochali pohledem do krajiny. A co napsat o hradu? Valečov je romantická zřícenina, která se tyčí nad obcí Boseň v Českém ráji. Tento skalní hrad byl postavený ve 14. století a jeho zdi byly částečně vytesány přímo do pískovcových skal, což mu dodává jedinečný charakter. Dnes mohou návštěvníci obdivovat jeho zříceninu, prozkoumat skalní chodby a vychutnat si nádherné výhledy do okolí.
Po krátkém odpočinku pod hradem jsme zamířili k další zajímavosti v okolí, k nedalekým Valečovským skalním světničkám. Byly vytesány do pískovcových skal, pravděpodobně již ve středověku. Sloužily jako obydlí pro hradní čeleď, ale také jako útočiště v turbulentních dobách, například během husitských válek. V pozdějších dobách se zde usídlila chudina a světničky byly obývány až do konce 19. století. Komplex zahrnuje celkem 28 bytů různých velikostí a vybavení.
Po prohlídce skalních bytů jsme pokračovali v naší cestě a po průchodu obcí Zásadkou nás “Zlatá stezka Českého ráje” zavedla až do Mnichova Hradiště na nádraží.
25.6.2024 Hamr na Jezeře – Stohánek – Stráž pod Ralskem - 19 turistů - 12 km
Po příjezdu autobusem do Hamru na Jezeře jsme se nejprve zastavili v místním informačním centru, odkud jsme se vydali po cyklostezce na naši plánovanou trasu.
Cestou jsme se několikrát zastavili, abychom si vychutnali nádherné výhledy na okolní krajinu. Zvlášť nás okouzlil pohled na Hamerské jezero, které se rozprostíralo před námi jako modrý drahokam. Jeho hladina se třpytila ve slunečních paprscích a vytvářela idylickou scenérii.
Po zhruba třech kilometrech jsme narazili na pomník Antonína Sochora, významného československého vojáka, hrdiny druhé světové války. Právě tady na křižovatce tragicky zahynul při autonehodě v roce 1950. Chvíli jsme zde zastavili a uctili památku tohoto odvážného muže. Pod zdejším přístřeškem jsme se také nasvačili a odpočatí vyrazili dále.
Nešli jsme daleko, o pár set metrů dál se před námi objevil hrad Stohánek z 15. století. Je to fascinující zřícenina skalního hradu a bývalé poustevny, která byla i inspirací pro známou spisovatelku Karolinu Světlou. Nachází se na vrcholu pískovcového suku a je z ní krásný výhled do krajiny. Zdejší atmosféra je také prostoupena historií a tajemnem. Říká se, že ve zdech hradu je ukrytý poklad, který stále čeká na svého nálezce. My ho sice nenašli (však jsme také nehledali), a tak jsme si alespoň odnesli bohatství nezapomenutelných zážitků.
Po návštěvě hradu jsme pokračovali po zelené a poté po červené turistické značce směrem ke Stráži pod Ralskem. Cesta byla příjemná, protože vedla hlavně lesem. Do cíle jsme dorazili unavení, ale spokojení. Celý výlet byl pro nás nezapomenutelným zážitkem. Prošli jsme se krásnou přírodou, dozvěděli jsme se mnoho nového a užili jsme si společně strávený čas.
20.8.2024 Česká Skalice – pomníky na bitvy r. 1866 – Náchod - 11 turistů - 14 km
Výlet po stopách prusko-rakouské války - tak by se dal nazvat tento zajímavý výlet s historickým přesahem. Výchozím bodem bylo nádraží Česká Skalice, odkud jsme se vydali po stopách prusko-rakouské války. První zastávkou byl Vojenský hřbitov z roku 1866, který nám připomněl tragické události této bitvy.
Dále jsme putovali přes Úpský přivaděč a zastavili se u impozantního pomníku Spící lev. Tento monument je připomínkou krvavé bitvy, která se zde odehrála. Potom jsme po modré turistické značce prošli Starkočí a došli do Kramolny, kde jsme se napojili na "Cestu Boženy Němcové". Tato červená značka nás zavedla až do Náchoda.
Nedaleko Náchoda jsme narazili na další vojenský hřbitov. Ten byl založen po prusko-rakouské válce v roce 1866 a slouží jako pietní místo pro padlé vojáky. Hřbitov je rozdělen na několik částí a kromě rakouských a pruských vojáků zde najdeme hroby i civilních obětí.
Dalším a posledním cílem naší cesty byl Náchodský zámek, jedna z nejvýznamnějších památek východních Čech. Prošli jsme si jeho nádvořími a zahradami, které jsou volně přístupné veřejnosti. Zámek má bohatou historii a prošel několika stavebními úpravami. V minulosti byl sídlem významných šlechtických rodů, jako byli Smiřičtí ze Smiřic nebo Piccolomini. Dnes je zámek přístupný veřejnosti a nabízí prohlídky reprezentativních prostor, sbírek umění a historických exponátů.
Potom už nás čekal poslední náročnější výkon na výletě - sestup od zámku dolů po schodištích Regnerových sadů dolů do města a na nádraží, odkud jsme se spokojeni se zážitky z výletu jsme se vrátili domů.
Náš výlet byl nejen fyzicky náročný, ale také velmi poučný. Poznávali jsme historii tohoto regionu a obdivovali krásy české přírody. Pokud máte rádi historii a turistiku, určitě doporučujeme navštívit Náchod a jeho okolí.
27.8.2024 Machnín – transbordér – Chrastava - 8 turistů - 8 km
Vyrazili jsme z machnínského nádraží po zeleně značené trase. Po silnici jsme prošli kolem zbytků budov, patřících k bývalé Klainertově vile, také známé jako Machnínský zámeček. Bohužel, tento kdysi honosný objekt, který sloužil jako oční léčebna, je dnes v havarijním stavu.
Od vily jsme pokračovali po cyklostezce až k unikátnímu lanovému transbordéru přes Lužickou Nisu, který spojuje elektrárenskou osadu Kolonka s vlakovou zastávkou Machnín. Tento lanový dopravník, uvedený do provozu v roce 2010, je poháněn ručně a pojme až šest osob. Tady jsme se na chvíli zdrželi, protože to byla pro nás veliká atrakce a každý chtěl mít fotku uprostřed řeky.
Na druhém břehu nás lákala zřícenina hradu Hamrštejn. Hrad se skrýval za hustým porostem. Strmá a klikatá stezka, která k ní vede, nám připomínala cestu do tajemné minulosti. Ačkoli jsme se těšili na výhledy, které by nám měly odměnit za námahu výstupu, našli jsme zde spíše klid a soukromí, které nám umožnilo v tichosti obdivovat mohutné zdi a představovat si, jaký život se zde odehrával v dávných dobách.
Z hradu jsme se vydali po modré značce po pravém břehu Lužické Nisy. Cesta vedla příjemným lesním úsekem, místy s výhledy na řeku. Prošli jsme přes obec Andělská Hora do Chrastavy, kde jsme se rozhodli zakončit náš výlet pozdním obědem v místní restauraci přímo u nádraží. Po příjemně stráveném dni jsme se poté pohodlně vlakem vrátili domů.
3.9.2024 Jankov – památník bitvy – Kaliště – Votice - 14 turistů - 12 km
Vyrazili jsme z autobusové zastávky Ratměřice Habrovka, plni očekávání a touhy po poznání. Naším cílem byla naučná stezka „NS Po stopách bitvy u Jankova“, která nás zavedla do dějin této významné události. Cesta po stezce byla nejen příjemnou procházkou, ale také příležitostí dozvědět se více o bitvě, která se zde roku 1645 odehrála. U památníku jsme se zastavili a pozorně si přečetli jak informační tabuli, která nám přiblížila osudy vojáků a průběh boje, tak i materiály, které o bitvě připravila naše vedoucí.
Po tomto poutavém exkurzu jsme pokračovali do nedalekého Jankova, kde jsme si dopřáli zaslouženou zmrzlinu, která nám pomohla osvěžit se v horkém letním dni. Odtud jsme se vydali po žluté turistické značce, která nás vedla kolem několika místních rybníků. Klidná hladina vody a zpěv ptáků vytvářely příjemnou atmosféru. Původně jsme plánovali dojít až do Kaliště, ale vzhledem k vysokým teplotám jsme se rozhodli cestu zkrátit.
Zvolili jsme neznačenou cestu, která nás zavedla do Budenína. Odtud jsme pokračovali po červené značce, která nás lesem dovedla až do Votic. Během této části výletu jsme si navíc zpříjemnili cestu sbíráním napadaných lískových oříšků. Po pozdním obědu ve Voticích jsme se unavení, ale spokojeni, vydali na cestu domů. Celková délka naší trasy činila 12 kilometrů.
10.9.2024 Malá Skála – Besedice – Koberovy – rozhledna Hamštejn – Železný Brod - 18 turistů - 11 km
Vyrazili jsme z nám už dobře známého nádraží v Malé Skále po červené značce, pověstné Zlaté stezce Českého ráje. I přes předpověď deště jsme se rozhodli vyrazit a počasí nám přálo. Cestou jsme odbočili k Besedickým skalám, jejichž členité skalní útvary a výhledy nám vyrazily dech. Zvláště vyhlídka "Kde domov můj", ale i ostatní místní vyhlídky nám nabídly panoramatický pohled na okolní krajinu.
Ze skal jsme se vrátili zpět na červenou značku a pokračovali směrem na Koberovy. Odtud jsme se vydali po kratší, ale strmější cestě k rozhledně. Bohužel, právě když jsme se blížili k cíli, nás zastihl očekávaný a velice hustý déšť a vítr.. Jen ti nejodvážnější z nás vystoupali na rozhlednu, ostatní se uchýlili pod přístřešek.
Rozhledna, která byla dokončena v prosinci 2023, je moderní stavba z oceli a dřeva. Její štíhlý tvar připomíná raketu a nabízí dechberoucí panoramatické výhledy. Zajímavostí je, že byla vybrána jako Rozhledna roku 2023.
Po nepříliš dlouhém dešti jsme se vydali dál, nejprve po červené a poté po zelené značce směrem na Železný Brod, odkud jsme se vlakem vrátili domů. I přes nepříznivou předpověď jsme si výlet náramně užili. Krása Českého ráje nás opět okouzlila a těšíme se sem na další výpravy.
24.9.2024 Na Hradci – Kytín - 13 turistů - 12 km
Dnes jsme se vydali na nezapomenutelnou výpravu po “Brdské hřebenovce”. Naše dobrodružství začalo na autobusové zastávce Dobříš, Na Hradci, odkud jsme se vydali po červené turistické značce. Cesta nás zavedla do srdce pohoří Hřebeny, známého svými rozlehlými lesy a bohatou historií.
Cesta právě takovým krásným lesem vedla a moc jsme si ji i čistý vzduch užívali. Zhruba v polovině trasy jsme míjeli bývalý vojenský prostor Klondajk, který se sice rozkládal za hřebenem, podél kterého jsme šli, ale věděli jsme o něm! Jen o něco později jsme narazili na impozantní Třebízského dub, pojmenovaný na památku spisovatele Václava Beneše Třebízského, v jehož rodišti, Třebízi u Slaného, jsme byli na výletě asi tak před rokem.
Po asi deseti kilometrech chůze jsme na rozcestí “Na soudném” odbočili na zelenou značku, která nás dovedla do malebné obce Kytín. Kytín je známý svou bohatou historií a řadou historických památek, jako je například kostel sv. Václava. Nás však nejvíce zaujaly dřevěné sochy, které byly rozmístěny všude kolem rybníka a kostela. Tato originální umělecká díla dodávají obci jedinečný charakter.
Na závěr výletu jsme se občerstvili v místním pivovaru a nabrali tak síly na cestu domů. Ačkoli nás na začátku výletu zastihlo mírné dešťové přeháňky, celkově bylo počasí příznivé a výlet se vydařil na výbornou. Brdská hřebenovka a malebný Kytín nám opět připomněly, jaké přírodní a kulturní bohatství se v našich krajích skrývá.
1.10.2024 Sudoměřice u Tábora – zřícenina hradu Borotín – Chotoviny - 16 turistů - 11 km
Výlet na hrad Borotín – romantika pod širým nebem
Tentokrát se náš klub českých turistů vydal na výpravu k jedné z nejromantičtějších zřícenin v Čechách – hradu Borotín. Cesta začala na vlakovém nádraží v Sudoměřicích u Tábora, odkud jsme se vydali po žluté a následně červené turistické značce, která nás dovedla až k volně přístupné zřícenině.
Hrad Borotín se tyčí na ostrožně nad Starozámeckým rybníkem a nabízí dechberoucí výhledy do okolí. První zmínky o hradu pocházejí ze 14. století, kdy jej nechali vybudovat páni z Borotína. Hrad zažil bohatou historii, ovšem jeho sláva postupně vybledla a po třicetileté válce zůstal opuštěný. Dnes z něj zbyly impozantní zdi, věže a část gotického paláce, které dodávají místu tajemnou atmosféru.
Po důkladné prohlídce zříceniny jsme se vydali dolů k rybníku, kde se v hladině zrcadlil celý hrad. Tento pohled byl skutečně úchvatný a dlouho jsme si ho užívali. Poté jsme pokračovali po červené značce „Via Czechia – středozemím“, která nás zavedla podél meandrů Košínského potoka, známého svou čistou vodou a romantickými zákoutími, které lákají k odpočinku a pozorování přírody.
Cílem naší túry byla obec Chotoviny, kde jsme si dali zasloužený oběd. Bohužel nám ale už nezbyl dostatek času na prohlídku místního zámku, což byla velká škoda. Nicméně i tak jsme si výlet náramně užili a odnesli si spoustu krásných zážitků.
8.10.2024 Sadská – jezero - Písty - 23 turistů - 10 km
Tentokrát jsme jako členové KČT Nymburk a Sadská, podnikli výlet trochu netradiční. Místo vzdálených končin jsme se motali prakticky jen "okolo komína", abychom uctili památku naší bývalé předsedkyně Cilky a oslavili narozeniny naší další kamarádky Jany.
Výlet začal na náměstí v Sadské, odkud jsme se vydali na místní hřbitov. U hrobu Cilky, ženy, která byla turistkou tělem i duší a stále nás inspirovala k objevování nových míst, jsme zavzpomínali na společné výlety a společné chvíle. Cilka byla nejen skvělou organizátorkou, ale také neúnavnou účastnicí našich akcí až do vysokého věku.
Po tomto pietním aktu jsme se vydali na další část trasy, která nás zavedla kolem jezera Sadská. Cestou jsme si užívali krásné přírody a vzpomínali na společné zážitky. Uprostřed cesty jsme udělali krátkou zastávku u naší kamarádky, také naší aktivní turistky, která právě slavila krásné kulaté narozeniny. Připravila pro nás malé občerstvení a společně jsme si popovídali.
Po krátké oslavě jsme pokračovali v cestě lesem směrem na Písty. Cesta byla příjemně stinná a navíc jsme měli nečekané štěstí na houby, a tak jsme si domů odnesli bohatou úrodu.
Tento výlet byl pro nás nejen příležitostí k pohybu na čerstvém vzduchu, ale také k setkání s přáteli a k uctění památky naší bývalé předsedkyně. Bylo to krásné připomenutí toho, proč máme turistiku tak rádi.
11.10.2024 Český Krumlov – vesnice UNESCO Holašovice - autobusový zájezd
Letošní autobusový výlet našeho klubu českých turistů nabyl nečekaného zvratu. Původně plánovaný výlov Rožmberka nám zhatila povodeň. Avšak díky naší flexibilitě a již objednanému autobusu jsme rychle změnili cíl a vydali se do malebného Českého Krumlova.
Krumlov nás přivítal svou typickou atmosférou a samozřejmě dominantním zámkem, zapsaným na seznamu UNESCO. Prohlídka zámku a rozlehlé zámecké zahrady s unikátním otáčivým divadlem nás naprosto pohltila. Krásné výhledy na město a známé medvědárium byly třešničkou na dortu.
Po prohlídce jsme se vydali na procházku městem, kde jsme si pochutnali na výborném obědě. S novou energií jsme se poté vydali na druhý cíl naší cesty – obec Holašovice, další klenot UNESCO. Bohužel, počasí nám tentokrát nepřálo a silný déšť nás donutil uchýlit se do místního informačního centra. Přesto jsme si obec nakonec prohlédli a odnesli si nezapomenutelné zážitky.
I přes nečekané změny byl letošní výlet opět skvělý. Krásné památky, příjemná společnost a zajímavá místa – to vše přispělo k tomu, že jsme si tento den užili na maximum. Už teď se těšíme na další ročník a nová dobrodružství.
15.10.2024 Kunratice u Cvikova - skleněná zahrada – skála smrti – Jablonné v Podještědí - 16 turistů - 12 km
Tentokrát jsme se vydali na výlet do malebné vesničky Kunratice u Cvikova. Hlavním cílem naší cesty byla unikátní Skleněná zahrada vytvořená firmou Pačinek Glass. Tato moderní umělecká instalace, umístěná v nádherném přírodním prostředí, nás doslova ohromila. Skleněné plastiky, které se v zahradě třpytí všemi barvami, vytvářejí jedinečnou atmosféru a přinášejí do krajiny nový rozměr.
Po prohlídce Skleněné zahrady jsme zamířili do místního kostela Povýšení sv. Kříže. Zde nás čekalo další umělecké překvapení – skleněná výzdoba, o které nám vyprávěla zkušená průvodkyně. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého o historii kostela a o tom, jak skleněné prvky zapadají do jeho celkového konceptu.
Následně jsme se po zelené vydali na cestu ke Skále smrti. Na 15 metrů vysoké pískovcové stěně je vytesán působivý reliéf rytíře na koni, který pronásleduje zoufalou dívku. Legenda vypráví o mlynářské dívce, která byla pronásledována chlípným šlechticem. Aby unikla zlému osudu, rozhodla se skočit ze skály. Podle pověsti se jí však podařilo přežít díky měkkému mechu, zatímco rytíř se svým koněm skončil v hluboké propasti. Ať už je to jakkoli, Skála smrti je nepochybně jedním z nejzajímavějších míst v okolí.
Poslední část naší výpravy vedla lesem do Jablonného v Podještědí. Cesta lesem byla příjemná a zpestřila ji bohatá úroda hřibů, které jsme po cestě nasbírali.
Tento výlet byl pro nás všechny nezapomenutelným zážitkem. Spojili jsme příjemnou procházku přírodou s poznáváním zajímavého uměleckého díla a místní historie. Už teď se těšíme na další výpravy, které nám přinesou nové zážitky a poznání.
22.10.2024 Bílek – zřícenina hradu Sokolov – Chotěboř - 27 turistů - 9 km
Dnešní výlet klubu českých turistů nás zavedl do malebného Doubravského údolí. Trasa, která nás čekala, slibovala nejen krásné výhledy, ale také pořádnou dávku pohybu. A skutečně, již od prvních kroků jsme pocítili, že se jedná o výpravu pro zkušenější turisty.
Cesta vedla po břehu řeky Doubravy a neustále nás překvapovala střídáním stoupání a klesání. Kamenité úseky a překážky v podobě napadaných stromů nám daly zabrat, místy se šlo i za pomoci řetězů, ale s odhodláním jsme překonávali každou novou výzvu.
Zhruba v polovině trasy jsme se ocitli pod zříceninou hradu Sokolohrady. I když z původního hradu již mnoho nezbylo, jeho poloha nad zátočinou řeky nám nabídla úchvatný výhled do okolní krajiny. Po krátké přestávce, během které jsme načerpali síly, jsme pokračovali v naší cestě až do cíle – města Chotěboře.
Byl to náročný, ale zároveň velmi krásný výlet. Doubravské údolí nás okouzlilo svou divokou přírodou a zbytky hradu dodaly naší výpravě punc dobrodružství. Těšíme se na další výzvy!
29.10.2024 Libčice n/Vltavou, Letky – stožár Libové – Kralupy nad Vltavou - 25 turistů - 11 km
Tentokrát se náš turistický klub vydal na netradiční výpravu. Start jsme zvolili na vlakovém nádraží v Libčici nad Vltavou-Letkách. Odtud jsme se vydali po neznačené trase směrem k rozhledně Stožár. Cesta sice nebyla značená, ale o to větší dobrodružství nám přinesla. Trochu jsme bloudili, ale nakonec jsme se k rozhledně přeci jen dostali. Na první pohled nás sice trochu zklamala ale nakonec jsme uznali, že jako studentský projekt se vyvedla dobře.
Nachází se v nadmořské výšce 215 metrů a její celková výška je téměř osm metrů. Vyhlídková plošina je umístěna ve výšce pěti metrů a vede na ni 22 schodů. Z rozhledny je krásný výhled na Libčice nad Vltavou a skalnatý pás nad protějším pravým břehem Vltavy, který spadá do oblasti přírodního parku Dolní Povltaví.
Po krátkém odpočinku a kochání se výhledem jsme se vydali dolů do Libčic a odtud jsme se vydali po levém břehu Vltavy směrem na Kralupy nad Vltavou. Cesta po nábřeží byla velmi příjemná, počasí nám přálo a my si mohli vychutnat krásné výhledy na řeku a okolní krajinu. V Kralupech jsme se naobědvali a unaveni, ale spokojeni jsme se vrátili domů vlakem.
Tento výlet nám opět připomněl, že i neznačená cesta může být plná překvapení a dobrodružství. Těšíme se na další výpravy!
5.11.2024 Na Koledníku - vrch Damil - lomy – Tetín – Srbsko - 26 turistů - 10 km
Dnes se náš turistický klub vydal na výpravu do malebného Tetína, aby se ponořil do historie těžby vápence a užil si dechberoucí výhledy na okolní krajinu.
Výlet jsme zahájili na autobusové zastávce Tetín, Koledník a vydali se po polní cestě, dokud jsme nenarazili na žlutou turistickou značku, která nás dovedla na vrch Damil. Odtud jsme se napojili na naučnou stezku "NS Tetínské vyhlídky", která nás provedla pestrou paletou místních zajímavostí.
Navštívili jsme několik bývalých lomů, které nám přiblížily někdejší důležitost těžby vápence pro region. Líbil se nám i tunel do Modrého lomu, který byl přeměněn na malé muzeum. Na různých vyhlídkách jsme si vychutnali panoramatické pohledy na krajinu a nasáli atmosféru tohoto jedinečného místa.
Poté jsme zamířili do samotného Tetína, který je proslulý svými historickými památkami. Prohlédli jsme si půvabný kostel sv. Kateřiny Alexandrijské a poté jsme se vydali k zřícenině hradu Tetína. Odtud jsme se dostali na nejznámější vyhlídku nad řekou Berounkou, která nám nabídla úchvatný výhled na zátočiny řeky a okolní skalní útvary.
Následovala procházka kolem zajímavých skal s geologickým vrásněním a vodopádem, která nás dovedla až do cíle naší výpravy – do Srbska. Bohužel, kvůli opravám železniční trati nám byla odepřena cesta po břehu Berounky, což byla malá kaňka na jinak skvělém výletu.
Celkově byla naše výprava do Tetína nezapomenutelným zážitkem. Spojili jsme poznávání historie s aktivním pohybem v přírodě a užili si nádherné výhledy na českou krajinu.
12.11.2024 Veletov - námořní muzeum – Týnec nad Labem - 20 turistů - 7 km
Tentokrát se náš klub českých turistů vydal na netradiční výpravu, která nás zavedla z hloubi vnitrozemí až k vodním tokům. Výlet jsme zahájili na autobusové zastávce Veletov, odkud jsme se vydali vstříc dobrodružství.
Původně jsme plánovali návštěvu Námořního muzea, bohužel však bylo pro nemoc zavřeno. Místo toho jsme se rozhodli prozkoumat okolní krajinu. Vyrazili jsme po polní cestě směřující do Konárovic. Cestou jsme se zastavili u půvabné výklenkové kaple Panny Marie, kde jsme si vyfotili společnou fotku na památku.
Po mírném ale dlouhém stoupání jsme se ocitli na kopci v Konárovicích. Prošli jsme kolem místního zámku a kostela, které nám připomněly dávnou historii tohoto místa. Následovala příjemná procházka po modré turistické značce do obce Jelen, kde jsme obdivovali krásně opravenou kapličku na návsi.
Zelená značka nás dovedla do posledního cíle naší cesty, což byl Týnec nad Labem. Zde jsme se vydali na Vyhlídku týnecký Belveder, odkud se nám naskytl úchvatný pohled na okolní krajinu. Po náročném výstupu jsme si zasloužili odpočinek a občerstvení, po kterém už nás vlak z místní zastávky odvezl domů.
Náš výlet byl nejen fyzickou, ale i duševní očistou. Prošli jsme se krásnou přírodou, poznali nová místa a načerpali spoustu energie. Těšíme se na další společné výpravy!
19.11.2024 Brno – Špilberk - město - 22 turistů
Dnes se náš turistický klub vydal na výpravu do druhého největšího města České republiky – Brna. Hlavním cílem naší cesty byl impozantní hrad Špilberk, který se tyčí nad městem a nabízí dechberoucí výhledy.
Než jsme se však vydali na prohlídku hradu, rozhodli jsme se navštívit také Katedrálu sv. Petra a Pavla. Její majestátní stavba a klidná atmosféra nám poskytly příjemné rozptýlení před dalšími zážitky.
Potom už jsme s plnou energií zamířili nahoru na Špilberk. Zde nás čekala poutavá prohlídka s milou průvodkyní, která nám s typickým brněnským přízvukem přiblížila bohatou historii tohoto hradu.
Špilberk, původně založený jako královský hrad, prošel během staletí mnoha proměnami. Sloužil jako sídlo moravských markrabat, později jako pevnost a nakonec jako vězení. Dnes je významnou kulturní památkou a nabízí návštěvníkům expozice věnované historii, umění a vědě.
Po prohlídce jsme se vydali na procházku starým městem. Naše kamarádka Jana, místní znalkyně, nás provedla zajímavými zákoutími a ukázala nám několik významných památek. Zaujal nás především podivný orloj, socha Moravského Jošta a samozřejmě brněnský drak, který se právě “oblékal” na vánoční svátky. Celé město už bylo vyzdobeno vánoční výzdobou a vůně svařeného vína lákala z každého rohu. A tak jsme na Zelném trhu už prostě neodolali a také ochutnali. Ale potom už jen směr nádraží a domů.
Náš výlet do Brna byl plný nových zážitků a krásných míst. Sice celý výlet trochu pršelo, ale i to občas k výletu patří.
26.11.2024 Libčice nad Vltavou – vyhlídky – Holubice , rom. Kostel – Otvovice - 21 turistů - 11 km
Tentokrát se náš turistický klub vydal na dobrodružnou výpravu s cílem prozkoumat malebné okolí Libčic nad Vltavou. Výlet jsme zahájili na místním nádraží, odkud jsme se vydali po žluté turistické značce. Cesta nás zavedla příjemným Chýnovským hájem až k vyhlášené vyhlídce Tři posedy. Tato zajímavá lokalita nabízí nejen nádherné výhledy do kraje, ale také tři jednoduchá vyvýšená posezení. Vznikly v rámci studentské práce studentů Fakulty architektury ČVUT v roce 2021 ve spolupráci s městem Libčice nad Vltavou.
Po prozkoumání vyhlídky jsme pokračovali naší cestou a po chvíli jsme dorazili do malebné vesnice Holubice. Zde jsme si nemohli nechat ujít návštěvu románského kostela Narození Panny Marie, který je jedním z nejstarších kostelů v regionu. Kostel pochází z 11. století a vyniká svou jednoduchou románskou architekturou. Jeho interiér je zdoben hodnotnými freskami a sochami.
V Holubicích jsme se také občerstvili teplým obědem, který nám dodal potřebné síly pro další část cesty. Bohužel nás po celý den provázel vytrvalý déšť, který proměnil cesty v bláto. Právě kvůli kluzkým podmínkám se nám přihodil nepříjemný incident, když jedna z našich kamarádek upadla a zlomila si ruku. Musíme uznat, že tato nehoda nás všechny zaskočila a zkazila nám část radostné atmosféry.
I přes tento nepříjemný zážitek hodnotíme výlet jako úspěšný. Prošli jsme si krásnou přírodou, navštívili zajímavá místa a strávili příjemný čas v dobré společnosti. Naší kamarádce přejeme brzké uzdravení a těšíme se na další společné výpravy.
Vánoční duch provázel naše kroky při předposledním výletu v tomto roce. Už samotná cesta vlakem byla sváteční díky jeho vánoční výzdobě. Cílem naší výpravy se stalo krásné město Liberec, které nás přivítalo rozlehlými adventními trhy.
Nezapomenutelným zážitkem byla návštěva místní Papilonie - Motýlího domu. V tomto jedinečném prostředí jsme se ocitli obklopeni exotickými motýly, kteří poletovali mezi námi, ale dokonce si na nás i sedali. Mohli jsme pozorovat jejich nádherná zbarvení a sledovat jejich líhnutí, život a v jednom případě i smrt, kdy motýl padl za oběť barevným rybám v jezírku.
Poté už jsme se vydali na prohlídku adventních trhů. Procházeli jsme mezi stánky, kde se prodávaly různé vánoční dekorace, dárky a samozřejmě tradiční vánoční dobroty. Nesměl chybět ani horké svařené víno, které nás zahřálo během procházky. Inu, z tropické teploty u motýlů jsme přešli do sychravého počasí na náměstí.
Před odjezdem domů jsme ještě navštívili libereckou radnici, kde nás zaujala výstava betlémů, které vytvořili místní školáci. Bylo úžasné vidět, jakou fantazii a dovednost děti projevily při tvorbě těchto krásných děl.
Náš výlet do Liberce byl plný zážitků a vánoční atmosféry. Těšíme se na další výpravy v příštím roce!
10.12.2024 Všejany – Mordová rokle – Milovice - 12 turistů - 9 km
